Tarragona
Katalánsko
Universitat Rovira i Virgili

Tak už sedíme doma, náš spolubydlící pojídá svou obvyklou večeři – toustový chleba s tuňákem, my dojídáme oběd a vzpamatováváme se z ochutnávky vína. Je sedm večer.

Ochutnávka vína byla báječná. Však jsme taky byli v jedné z nejlepších a nejznámějších oblastí světa. V Prioratu, Denominació d'Origen Montsant. Ochutnávce předcházela návštěva muzea katalánského umělce, který měl celkem vtipné sošky. Také jsme navštívili želvárium, kde zachraňují místní želvy. Želvy se zrovna praly o žrádlo.

Po krátké procházce a dlouhé exkurzi jsme si užili ochutnávku vínečka. Hmmm. Nejdříve jsme tedy museli absolvovat ten výklad o vinicích, což bylo znavující v tom vedru. Včera na šnečí slavnosti nás alespoň rozmazlené děti kropily vodními pistolkami, protože pořádaly svoje vodní bitvy přímo mezi davy návštěvníků. No, lepší, než bitvy s lukem a šípem, které pořádaly děti v Monblancu.

Také jsme si prohlédli, jak se víno vyrábí. Celkem zajímavé, ale katalánec ukecaný jak nevim co. Naštěstí ale na víno došlo a tak jsme si dali do nosu. Také jsme dostali mandličky, vynikající. No a víno se mohlo přidávat, a pak jsme si ho mohli koupit, tak jsme si ho samozřejmě přidali, a potom koupili, whůů. Máme tu vinotéku, nevím, jak to jako odtáhneme do ČR…

Poté, co jsme přijeli, jsme si dali dvouhodinovou siestičku a to nás dostalo ;-) Snad sem Michal brzy hodí fotečky. Až se vzpamatuje, asi…

22. 5. 2010, Jak jsem žvýkala šneka, Martina

V pátek po vyčerpávajícím vyjednávání o pumpě (a nejen o ní) v laborce jsme odjeli směr Lleida (čti JEJDA!). Extrovertní Michal se na nějaké katalánské akci seznámil s čechy, co jsou na erasmu v tomto městě, a tak jsme se za nimi vydali. Blbý je, že rozumějí našemu blogu, takže je nemůžeme moc pomlouvat.

Jarda s Pavlínou – tak se jmenují – nás vyzvedli na nádraží. Odvedli nás k sobě domů do černošské čtvrti (oni nejsou černoši, ale v černošské čtvrti bydlí). Ubytovali nás v luxusním pokojíku v luxusním bytečku. V pokojíku s námi byl ještě medvěd (1,2 m), kterého vyhráli v zábavním parku, a který má málo písku v hlavě. Nikdy jsem neviděla, že by někdo nějakou tak velkou obludu vyhrál, až teď. Musí kvůli němu jet domů autem, aby mu nemuseli kupovat letenku.

Na večeři jsme šli na super čínu, která byla děsně obrovská, že jsem neměla šanci to spořádat. Mňam. Bylo to jen o trochu dražší než jídlo v katalánský menze zato fakt o moc lepší. Poté jsme si dali ještě pivo venku před nějakým kostelíkem – takové bylo teplo a pak víno u nich doma, a pak už jsme byli veselí. Vlastně jsme byli veselí celou dobu, ale před spaním jsme byli úplně nejveselší.

Ráno jsme navštívili podzemní bývalou nádrž vody a ta byla! Vřele všem, co do Lleidy pojedou! Potom jsme také byli v muzeu vody, kde si velký odpůrce balené vody Michal mohl prohlédnout asi 200 druhů balených vod z 30 zemí světa. Jarda měl super kraťasy, abych nezapomněla.

Celou dobu bylo vedro jako prase.

A potom přišel hřeb programu. Zde se připojila Terka – další češka - a odpojil Jarda – šel na hokej. Ten hřeb byl: Šneci. Obří šnečí slavnost je opravdu jedinečný kulinářský zážitek. Ve mně sice málem vyvolal zvracení – přesto – doporučuji. Dali jsme si šnečí menu – hora šneků a pivo a užívali jsme si. Šnek se napíchne, vydloubne z ulity, odstraní se takové hovno co má u zadku a pak se žvýká. Šneci byli výborně kořenění, mňamka. Bohužel, jeden, do kterého jsem se zakousla, asi nebyl úplně dodělanej, takže ten sliz, co v sobě má, se mi rozstříknul do celé pusy. Pokud by si to někdo chtěl opravdu dobře představit, chyťte na zahradě šneka a zakousněte se do něj, do živýho. Teče to z něj o sto šest.

Také jsme si dali skleničku cavy a nějaké dobré pečivo s LILKEM!!! Na dětském hřišti jsme pak obdivovali propojené trubky, do kterých na jedné straně někdo něco řekne, a ostatní ho můžou u dalších výstupů poslouchat. Michal samozřejmě dělal kraviny, a když viděl, že k jednomu výstupu přišli pubertální katalánci, zakřičel katalánsky: „Dobrý den, katalánci a katalánky, žiju v Madridu!!!“ Pubertální chlapci čuměli, ale nejvíc čuměla asi čtyřicetiletá paní, která zrovna zkoumala se svými stejně starými kamarádkami třetí výstup těchto trubek. Tlemily se ze všech nejvíc a ukazovaly si na nás… Ještěže Michalova prdlost je kompenzována mou seriózností.

No a potom jsme si ještě prohlídli terasu na střeše domu, ve kterém ti češi v černošské čtvrti bydlí a byl pomalu čas jet domů. Našli jsme za tímto účelem přímý rychlík jedoucí hodinu, který jel nakonec hodiny dvě. Přestupovali jsme jednou.

Takže díky za ubytování a milou společnost. Byl to příjemně strávený čas. A zítra jedeme ochutnávat víno!!!

17. 5. 2010, To je Řecko? - Nee, to se mydlej v Thajsku! – A proč maj u toho dresy Barcelony?, Martina

Dnes jsme se u večeře dohadovali, zda ti magoři v televizi jsou rozzuření řekové. Nakonec jsme se shodli, že ne, že to po sobě vrhají oheň v thajsku. Ale připadalo nám divné, že nosí dresy Barcy. A pak nám to došlo – Barcelona včera vyhrála ligu a její fanoušci to oslavují pouliční válkou. Tak jsme rádi, že bydlíme v Tarragoně, protože tady nás jen rušili při včerejším studiu membránových separací.

Jinak z našich zážitků: Přijela Michalova sestřenice a bylo to moc fajn. Nacpali jsme se koláčem, co přivezla a dalšíma dobrotama. Třeba něco napíše na blog i ona. Pěkně jsme se přiopili katalánským vínem, což je samozřejmě jeden z nejlepších katalánských zážitků, takže neodjíždí nepolíbená katalánskou kulturou.

Ostatně také zažila půlhodinové zpoždění vlaku a stoprocentní zpoždění autobusu, ale ani ji to nerozzuřilo. Výlet na Mirador se jí snad líbil, a Aquadukt snad též – tam ji Michal naučil, jak se chovat ke katalánskému plotu.

Jen si neužila to typické španělské teplíčko – byla pěkná kosa, a jak se ji hodila moje bunda se zašitým zipem!

A teď odjela a my jsme zpět v realitě. Michal měl dnes měřit nějaké vzorky, ale školitelka mu je prostě nedala! Prostě mu je schovala. Slyšela jsem ho, jak si o ně několikrát říká. A pak mu je nedala… Boj s větrnými mlýny…