Tarragona
Katalánsko
Universitat Rovira i Virgili

english
version

Tarragona - blog - leden

A zase to Španělsko... Tedy Katalánsko...

9. ledna, Martina
10. ledna, Michal
11. ledna, Martina
12. ledna, Michal
14. ledna, Martina
15. ledna, Michal
16. ledna, Martina
16. ledna, Michal
17. ledna, Michal
21. ledna, Michal
21. ledna, Martina
22. ledna, Michal
24. ledna, Martina
25. ledna, Michal
27. ledna, Martina
28. ledna, Martina

9. 1. 2010, 20:15, Martina

Tak jsme přijeli do Tarragony po krásné vánoční pauze. Viděli jsme spoustu milých lidí a užili jsme si rodiny. Zaběžkovali jsme si. Navštívili jsme naši školu. A už nám zbývá jen jeden den do dalšího fušného semestru: makání v laborce, skládání zkoušek, další předměty, psaní diplomky a hlavně – shánění práce, protože my už budeme končit (snad…)… Takže, kdo má nějakou dokonalou práci, sem s ní!

Cesta proběhla téměř hladce… Až na to, že jsme hodinu seděli v letadle na Ruzyni a čekali na odmrazení letadla a pak jsme ještě nemohli najít v Barceloně tu správnou kolej, ze které jede vlak do Tarragony.

Další nutná poznámka – přestěhovali jsme se. Někam, kde se nekouří… Nebylo to snadné, ale zvládli jsme to. Asi přijdeme o zálohu v našem původním bytě a obohatíme se o spoustu argentinských a polských nadávek, ale to jsou také zkušenosti. Lepší než rakovina plic. Našli jsme si, že závislost na nikotinu je podobná závislosti na heroinu. A je to opravdu těžká domluva s lidmi, co kouří a nechápou, že ostatní nekouří a NECHTĚJÍ, aby jim jiní kouřili pod nos.

Nový byt není ideální. Přes výměnu žárovky je v naší koupelně tma jako v pytli. Vzhledem ke spolehlivosti zdejších služeb asi budeme chodit do sprchy s čelovkou – pokud někdo znáte nějakého spolehlivého elektrikáře v Tarragoně, sem s ním.

V novém bytě se topí. Většina tepla sice uniká netěsnými okny, avšak výhoda to je (lepší mít v místnosti patnáct stupňů než pět jako teď mají polky s argentincem - chachacha).

Takže tak…

10. 1., Michal

Už jsme po svátcích zas v Tarragoně. Stručně popíšu poslední dva týdny před odletem před Vánoci, které jsem nepopsal dříve, protože byly najednou fakt nabité, narozdíl od méně náročného předchozího období. Kromě toho, že jsem normálně laboroval v labu, musel jsem dokončit dva projekty a ve stejný den oba odprezentovat. Prezentace nakonec byly překvapivě snadné, učitelé nás skoro nekritizovali. Navíc jsem musel napsat čtyři eseje o článcích, které byly ve španělštině na předmět Professional orientation and citizenship. Eseje jsem naštěstí mohl napsat anglicky, ale pochopit ty španělský články, to byl trošičku záhul. Mezitím jsme si našli jiný byt a oznámili to našim spolubydlícím kuřákům, čímž jsme trochu naštvali našeho spolubydlícího Argentince, který nechápe, že cigarety smrdí. O víkendu před odletem jsme si přenesli věci do nového bytu a šli si zaplavat do bazénu v Sant Pere i Sant Pau, abychom využili naše poukázky do bazénu, které jsme dostali na akci Caminada Popular. Bazén je unikátní tím, že jsou z něj při plavání vidět hory a průmyslový komplex. Z hor vyniká Colldejou a z průmyslového komplexu hořák. Ráno jsme odjeli do Barcelony, nechali si věci ve **** hotelu u letiště, který jsme měli levně, protože jsme si ho rezervovali s předstihem, takže nám ani nevadilo, že v něm byla trošku zima. Pršelo, a tak jsme se jenom prošli po Ramble a dali si v tapas baru bombas picantes, uzeninky se sraženou krví, ještě něco a lahev vino de mesa, takže jsme pak měli srandu z deště i z toho, že nám ujel autobus do hotelu. Let do Prahy ok, v ulicích Prahy větší zima než v Tarragoně, ale doma v Praze menší zima než v Tarragoně, protože doma v Praze je topení. Prvních několik dnů jsem v Praze chodil pozdě na srazy (na první sraz jsem dokonce přišel o půl hodiny později), ale nakonec jsem si zase zvykl chodit včas. Takže teď v Tarragoně asi zas budu chvíli chodit zbytečně brzo, než si zas zvyknu chodit pozdě. Při odletu z Prahy mělo letadlo hodinu zpoždění kvůli rozmražování a sněhu, jen runway byla naštěstí dočista vymetená, takže jsme nakonec odlétli. V Barceloně bylo pár stupňů nad nulou a slunečno, při cestě vlakem s výhledem na moře jsem si připadal jako v létě. Na nádraží v Barceloně jsem potkali angličanku, která s náma šla na výlet na Colldejou, který pro ni byl zároveň prvním pěším výletem do hor v životě a hned nám ukázala, jaký má batoh a pohorky na hiking. V novém bytě jsme v pořádku našli všechny naše věci. Bohužel jedny ze dvou dveří v našem pokoji jdou otevírat jen v jednom směru a v koupelně nejde rozsvítit, ale výhodou zas je, že byt má velkou kuchyň, topení a karmu na ohřívání vody, takže teplá voda nemůže dojít.

11. 1. 2010, 21:05, Martina

Michal právě vymýšlí, kam pojedeme na výlet o víkendu. Zatím jsme ve škole strávili jeden den a už bychom chtěli někam jet. No není se co divit. Dnes jsem přišla do laborky, a co jsem objevila? Vyschlou elektrodu (pokud ji nebudete déle jak tři dny používat, rozeberte, vymyjte, usušte, skladujte dle návodu…). Tato elektroda není levná záležitost. Třepala se ve vyschlé kádince, na dně pouze zbytek zplesnivělé kapaliny. A vedle ní – druhá drahá vyschlá elektroda. Nutno podotknout, že jsem to nebyla já, kdo před Vánocemi měřil poslední. Moje dnešní bojovka: kalibrace. A poté velice přesné měření.

Jinak už také máme informace o závěrečném projektu. A máme je v jakém jazyce??? Budete se divit, je to katalánština.

A Michal dnes dostal víčka od vialek. Dostal je jen pro sebe. Nikdo jiný je nesmí používat. Moje zítřejší bojovka: hledání víček od vialek.

Ale pozor: Dnes jsem potkala Španěla, který byl na Erasmu v Německu! Takže jsem se pobavila německy. Nádherná řeč, žádné x, krása.

Zítra jdeme na schůzku s našimi bývalými spolubydlícími. Hohoho! Myslím, že nejsme kamarádi. Dluží nám naše zálohy za byt, parchanti, zloději, CENZURA, CENZURA, CENZURA. No je to s nimi komplikované. Aspoň jsme si ale odnesli tu pánev, co jsme si koupili a pak vyčistili poté, co se někomu z katolické země nepodařilo usmažit vajíčka ;-) Ale jinak dobré asi jako zkušenost… Jo, nás už v budoucnu jen tak někdo neošulí. A máme ve skříňce přichystanou lahev vína! Ta nám zítra pomůže se vzpamatovat! Protože jsme se rozhodli, že utápět se v slzách ani v depresích nemá smysl.

Koupili jsme si u číňanů malá světýlka do koupelny a už tam máme trochu světla. Na horách je sníh. V našem pokoji je příjemné teplo. (tomu se říká krátké zpravodajství)

Děkujeme všem domů za milé pozdravy a podporu. A za fotky z běžek! (A nejen za ně)

A ještě, když to tak píšu: Kdo byl ten opovážlivec, co chce někam vyjet, ale do Tarragony ne, protože „TO ČTE NA TOM INTERNETU“??? Ať se LASKAVĚ ozve! Povyprávíme si o Německu.

12. 1. 2010, 22:05, Michal

V laborce nechávám pořád protékat vodu s dusičnany přes katalyzátor a zjišťuji, jak moc se dusičnany rozkládají. Paco konečně koupil mojí školitelce gumová víčka na vialky, takže už nemusím umývat stará. Paco mi taky navrhl, že bych mohl industrial practice dělat v Seville místo ve vesnici u Tarragony na poloprovoze. Radši jsem mu to diplomaticky zamítl, ještě to bude napínavý spojit research lab, industrial practice a final design project do jedné české diplomky :-) (Paco je kratší verze křestního jména Francesco a vyslovuje se to pako, ale není to pako.) Večer jsme se šli pohádat s exspolubydlícími o peníze. Udělali školáckou chybu. Když jsme si se dvěma šli koupit kafe, řekly nám, že už sehnali francouzku do pokoje pro dva a že už jim zaplatila a když jsme se pak společně bavili i se třetím, řekl nám, že pořád nikoho nemají a že se možná k nim někdo nastěhuje až v únoru. Asi hodinu jsme se dohadovali, většinou o ničem. Na závěr začaly polky ječet tak, že se na nás asi ohlížel celý bar a překřičely nás, protože oni byli celkem tři a my jenom dva.. Před ječením jsme se ale dohodli na nějaké domluvě s majitelkou bytu, ale po ječení nevím nevím, co z toho bude, takže jsme se asi na ničem nedohodli.. JSEM KURVA DOPRDELE NASRANEJ A MÁM CHUŤ NĚCO ROZTŘÍSKAT! NASRAT! (to se mi ulevilo :-)

14. 1. 2010, 19:39, Martina

Stále jsme se úplně nevzpamatovali z našeho setkání s našimi bývalými spolubydlícími. Aby na mě někdo křičel, že jsem zloděj, když mi de facto dluží 135 Euro (naše záloha za byt) a dva dny života (těch vykouřených cigaret ve společných prostorách bylo opravdu hodně), to se mi ještě nestalo. Ale my se nenecháváme unést emocemi, i když už se o nás roznáší, že jsme zloději a bůhví co. Čekáme, až se jejich statusy na facebooku vyhrotí a budeme to řešit. Kdopak je tu právník?

Užíváme si volnost v našem novém bytě. Asi jsme to nikdy moc nerozebírali, ale v tom starém jsme nikdy neměli obývák pro sebe, protože se tam hrály karty, a poslední měsíc i kouřilo, sem tam vodka party… Tady jsme nejčastěji doma my a fakt jako vysedáváme doma na pohovce a popíjíme vínečko… Včera jsme u toho usnuli – již asi v půl deváté… to jsou ty stresy a změny klimatu.

Už máme naplánovaný výletek na neděli. V sobotu se asi budeme učit… Teď budeme mít nějaké zkoušky, tak ať to dobře dopadne.

Také píšeme email té bývalé majitelce bytu. Bohužel naše španělština není ještě tak vyspělá, abychom zvládli po telefonu… původně jí volal argentinec a tvrdil, že se vše vyřeší jen změnou jména ve smlouvě… a teď najednou otočili a křičí a pomlouvají nás… Docela drsně.

15. 1. 2010, Michal - V laborce

Další vtípek v laborce: jak už jsem psal, v jedné ze dvou laborek není výlevka, v té druhé je výlevka se dvěma kohoutkama. A teď ta finta: vedle je rotační odparka. Když ji někdo používá, jeden kohoutek úplně zabere kvůli vývěvě a druhý zapojí do chladiče, takže ostatní pak musí mýt nádobí hadicí, která vede z chladiče :DDD Jiný den jsem se dozvěděl, že v příštích měsících laborky čeká audit zvenčí, a proto jsem byl poučen, že si mám popisovat vzorky (to už mi bylo řečeno dříve) a taky o tom, že u dražších přístrojů se musím napsat do papíru, že jsem měřil a jaké byly potíže, protože prý mají své quality standards. V podstatě rozumné věci, ale čekal bych, že mi tohle bude řečeno první den v labu a ne po třech měsících. Kvůli auditu se v laborce taky uklízelo. Úklid, kterého se museli zúčastnit ihned úplně všichni, byl velmi intenzivní a temperamentní a trval asi hodinu. Spousta věcí bylo uklizeno nebo vyhozeno, takže to potom nevypadalo jako v katalánských laborkách, ale asi jako průměrně ve všcht laborkách. Polovina energie během úklidu byla ale věnována na přemístění různých věcí (kádinky, stopky, hasáky, ...) o pár desítek centimetrů vedle. Občas taky byly některé věci schovány. No uvidíme, jak dlouho to vydrží uklizené..

16. 1. 2010, 21:41, Martina

Právě se s Michalem smějeme papíru, na kterém je přesně popsána organizace laboratoře oboru. Např.: Student obdrží téma svého projektu po příjezdu (nic o tom, že student nejdřív běhá po škole od čerta k ďáblu dva měsíce, se zde nepíše…). Nebo student pravidelně kontroluje Moodle (studentský informační systém). To, že student první dva měsíce do Moodlu nemá přístup, a ani poté mu nefungují některé odkazy, se dokument nezmiňuje. Navíc jsme měli v listopadu odevzdat papír (asi šest stránek), kde máme podrobně popsat činnost skupiny, svůj plán, co kdo ve skupině dělá, jak se naše cíle slučují s cíly skupiny a kdy chodí skupina na oběd a kam. My jsme se o tomto papíru dozvěděli teď. Potřebujeme dělat na diplomce, ne vyplňovat tyto podivné dokumenty plné žvástů. Protože jsem se zatvářila nechápavě a několikrát jsem se zeptala a zatvářila, zda to mám vážně a skutečně vyplnit (připadalo mi to jako špatný vtip), dostala jsem příklad z minulého roku. Bohužel, ač je pro studenty Master programu povinný anglický jazyk, vše je vyplněno katalánsky… takže jen zbývá nějak ten velký vtip přeložit…

Jinak jsme se dnes učili a byli projet na kole. Bohužel nevíme, co přesně máme studovat, protože je to prostě trochu divné. Navíc se učiteli do prezentace vloudilo nějaké divné písmo, takže místo řecké delty se objevuje telefonní sluchátko, místo znaménka větší než máme nůžky a menší než představují brýle. Co mají znamenat dvě poštovní schránky, jsme nerozluštili. Také je to předmět plný grafických řešení a budeme si muset na zkoušku koupit pravítko. Na jeho druhou půlku musíme spočítat velké množství příkladů, které nejsou těžké k vyřešení, ale zabírají příliš mnoho času. Sestávají se z úkonů CTRL+C, CTRL+V a mačkání tlačítka GENERATE RANDOM NUMBERS (Ale jako fakt hodněkrát). Nejvyšší výkon byl asi řešitel v Excelu (Taky hodněkrát – jo, kdybychom tak pořádně uměli s tím Matlabem…).

16. 1. 2010, Michal - ČTVRTEK A PÁTEK

K večeři v pátek jsme měli lilek s masem. Ať žije lilek! Koupili jsme si levná kola v Eroski a doufáme, že nám vydrží do konce pobytu a že je pak třeba i prodáme. Buď je centroval kokot, nebo vycentrovat nejdou. Přehazovačka na přední kola funguje spojitě, prostě to musím mít v ruce, jak moc tím kolečkem otočit, abych nedevastoval řetěz, není tam žádné 1 2 3. Taky jsme si koupili nejlevnější varnou konvici, kterou jsme našli. Doma jsme zjistili, že se nevypíná automaticky a že je napevno na velmi krátké šňůře. Oficiálně je litrová, ale řekl bych, že je spíš půllitrová. V sobotu jsme studovali a taky se jeli projet na kole podél řeky, ve které zrovna tekla voda. Martina trošku nadávala na přehazovačku. Dále od Tarragony jsme potkali nějaké slumy, které vypadaly trošku jako na předměstí Doněcku, a tak jsme pak radši jeli zpátky. Na kraji Tarragony je postaveno několik silnic s lampami a kontejnery na odpadky, vedle je park s dětským hřištěm, ale ještě tam nepostavili domy.

17. 1. 2010, Michal

V neděli jsme si dali pochod Móra la Nova – Ascó. Zvali jsme pár lidí, ať jdou s námi, ale všichni se vymlouvali, že se musí učit, až na jednoho španěla od nás z labu, který na nádraží přiběhl asi dvě minuty před odjezdem vlaku, který zrovna přijel včas, takže mu ty dvě minuty akorát stačily na zakoupení a označení jízdenky. Po cestě vlakem, který jede horami nad Tarragonou, jsme dokonce viděli i nějaký sníh!!! V Móra d’Ebre jsme zjistili, že zrovna slaví den svatého Antoni, patrona města. Pro nás to znamenalo, že jsme si za dvě eura koupili ke druhé snídani půlku bílého chleba, pečenou rybu, pečené rajče, pečenou cibuli, pečený česnek a kelímek vína. Ochotně nám popsali, jak se to má jíst. Nejdřív jsme si vydlabali chleba, pak si to všechno ohřáli na grilu, pak to nacpali do vydlabaného chleba a zašpuntovali vydlabanou částí chleba. Dalo by se to popsat jako katalánský hamburger. Pokračovali jsme podél rozvodněného Ebra, které zaplavilo některé ostrůvky, stromy, a dokonce i jedno dětské hřiště. Cesta byla rovná a nudná, s jednou vyhlídkou a rozstříleným opuštěným domem z období občanské války. V Ascó, což je katalánské městečko postavené na skále nad Ebrem, vedle kterého je jedna ze dvou jaderných elektráren v Katalánsku, jsme si dali kafe a pak skončili v Ascó na nádraží, přestože jsme chtěli jít až do Flixu, ale řekli jsme si, že té roviny už bylo dneska dost. No prostě zajímavý výlet, ale trošku Tony Clifton výlet.

21. 1. 2010, Michal

Dnes jsme měli zkoušku z Topics in process engineering a ze španělštiny. Ne že by byly úplně triviální, ale vyznačovaly se dvěma vtípky. Jedna z otázek z Topics in process engineering ze sekce optimalizace zněla: Matematickými výpočty, které umožňuje dnešní věda, bylo zjištěno, že můžeme zvýšit produkci o 0,1%. K tomuto zvýšení je třeba, abychom proces, který je v současné době provozován za konstantní teploty (graf 1), provozovali při měnící se teplotě (graf 2). Rozhodněte, jestli má smysl proces provozovat novým způsobem a odpověď zdůvodněte. (osa x ... čas v sekundách, osa y ... teplota v Kelvinech)

Vtípek ve zkoušce ze španělštiny byl poslech. Vlastně dva poslechy, a mohli jsm si vybrat, který uděláme. Učitelka to musela dlouho a komplikovaně vysvětlovat (protože to je naprostá úchylárna), a pak každý poslech přehrála třikrát. Jsem zvědavej, kdo opravdu udělal jen jeden poslech. Já teda ne :-) Vaše názory na otázku ve zkoušce můžete házet do Shoutboardu! Jinak si Martina stále ještě nezvykla lít si na bagetu olivový olej místo mazání másla a navíc dnes dala do cizrny místo římského kmínu koření na šneky a chutnalo to jako buřtguláš.

21. 1. 2010, 20:59, Martina

Takže zase novinky, aby všichni věděli, jak na tom jsme:

K našemu předchozímu bytu: Michal zavolal majitelce našeho předchozího bytu. Také konečně argentinec zvedl telefon našemu vyzvědateli: Takže jsme definitivně zjistili, že naši spolubydlící nám lhali, že nemají nikoho v bytě. A taky, že majitelka si naší zálohu nechá – já se jí divím, že si nenechá i zálohu ostatních a nepošle je do pryč. Samozřejmě je to logické, že když jsme se odstěhovali, tak že záloha propadá – jsme sice v zemi, kde se běžně praktikuje převedení na následující osobu bez penalizace, ale když nefunguje běžná lidská komunikace, tak prostě nefungují i jiné věci. Ale jinak jsme se snad už našeho břemene zbavili.

Ke zkouškám: Dnes jsme psali jeden předmět s MILIMETROVÝM PAPÍREM!!! To je jako nějaký nový evropský trend? Pro generaci Excel-grafistů je to opravdu utrpení vtěsnat ty body tam, kde mají být… Ještěže jsem měla gumu. Naštěstí jsme milimetrový papír nepotřebovali na zkoušku ze španělštiny, což mě potěšilo.

K práci v laborce: Huhuhu, mohlo by to jít rychleji, váhy by mohly vážit, Argon by mohl téci, GC by mohlo mít vyměněné septum, ale jinak to jde. Snad nás za to v Praze moc nepotrestají… Jinak jako dělat tu doktorát, to je fakt libovka. Jeden doktorand dnes potřeboval teploměr. A hádejte co? Vedoucí laboratoře mu řekl, že všechny teploměry jsou rozbité. A že mu žádný nekoupí, ať si ho někde vypůjčí. Takže až zas budete chtít po profesorovi kufříka kamaráda a nějaké bůhvíjak drahé vybaveni z eBaye, myslete na to, že jsou v EU země, kde jim vedoucí nekoupí ani teploměr (obyčejný, rtuťový)!

K našemu novému bytu: Pohodička ;-) Jen ti, co tu bydleli před námi už by se mohli vystěhovat.

K našim kolům: No, jako nechtěla jsem to tu říkat, ale Michal to prozradil. Koupili jsme si kola ze supermarketu. Vím, že je to pro některé možná zločin. Ale my si to užíváme. Na naše odpolední projížďky to bohatě stačí a po dni v laborce to je bomba, absolutní bomba. Hýbat se… Krása. Celé dny jsme v laborce a ta práce se tak divně protahuje. Ta mentalita je tu prostě jiná.

K našemu vaření: prvně se omlouváme všem, co jsme jim za recept slíbili pohled. Ty pohledy jsme napsali všem, ještě před Vánocemi. V rámci stěhování se ovšem vypařily :-( Tak my se je pokusíme napsat znovu. Dnes jsem vařila já a Michal chtěl nějakou obměnu cizrny. Tak jsem mu to obměnila a to bylo ksichtů a keců… Jinak kdybyste to nevěděli, po období lilku přichází opět čas cizrny…

Výsledky našich zkoušek: Hluboce se omlouvám všem, které jsem 48 hodin po zkoušce (odevzdání čehokoliv) na chodbě zdravila větou: „Už jste to opravil(a)? Už jste to četl(a)“. Platí to i pro mé profesory z gymnázia, zejména mé angličtinářce, kterou jsme v primě měli fakt neradi, za to, že pekla cukroví a neměla čas opravit naše písemky celých čtrnáct dní. Tady budou výsledky až na konci školního roku. Po pěti měsících se dozvíme, že náš názor na lidskou svobodu a práva žen není správný a nazdar bazar s Master studiem. To není vtipné.

A jinak: A jinak se máme fajn a těšíme se, až někdo přijedete na návštěvu. Mně se stýská po babičce, dědečkovi, tatínkovi, mamince, sestřičce a všech ostatních. Michalovi se stýská po zázvoru (kytce). Všem se tu stýská…

22. 1. 2010, Michal

Dnes jsme se měli oficiálně pobavit s oběma mými školitelkami o tom, co už jsem v laborce udělal a co budu dělat. Školitelka 1 mi před pár dny řekla, že ta schůzka bude v pátek v 11.00. V pátek v 10.45 mi ale Školitelka 2 řekla, že jí Školitelka 1 řekla, že ta schůzka bude až v 11.15. V 11.15 jsem tedy šel se Školitelkou 2 za Školitelkou 1, která jsme ale nenašli. Šel jsem si ještě pro sešit, ale mezitím mi zmizela i Školitelka 2. Školitelka 1 ve své kanceláři pořád nebyla, a tak jsem zkusil najít Školitelku 2. Ani mě nepřekvapilo, že jsem ji potkal na pravidelném pátečním kafi. Tam mi řekla, že na Školitelku 1 kašlem, když tam nebyla včas a že kafe je důležitější. Asi půl hodiny jsme vykecávali na kafi a najednou ji napadlo, že je to asi trochu blbé, a že půjdeme IHNED za Školitelkou 1. Tak jsme za ní šli. Školitelka 2 zjistila, že Školitelka 1 už je ve své kanceláři a řekla mi, ať si sednu do zasedací místnosti a předstírám, že už tam čekám dlouho. Nějak to nezafungovalo, Školitelka 1 byla nasraná, že prošvihla kafe a Školitelka 2 byla nasraná, že je na ni Školitelka 1 nasraná. No nebyli byste taky nasraný?? :DDD

24. 1. 2010, 18:15, Martina

Založili jsme skupinu Tarragona.ic.cz – Studium ve Španělsku na facebooku, tak se přidávejte, protože to je vážně bezvadná skupina, a když v ní budete, tak my vám budeme moci posílat spam (i když mi to Michal zakázal).

Včera jsme byli v Barceloně. Moc se mi to líbilo, protože jsme navštívili park, kde jsou takové divné stavby, které vypadají, jakože z nich každou chvíli spadne šutr přímo na vaši hlavu. Michal sice tvrdil, že se to určitě kontroluje, ale jsem ve Španělsku už dost dlouho na to, abych si byla jistá, že se to rozhodně nekontroluje (zato to má jistě alespoň pět různých certifikátů bezpečnosti).

Také jsme navštívili jeden dům a prošli si město. Bohužel, Barcelona je plná nejrůznějších odporných zjevů, kteří se vám neustále vnucují – svým smradem, zpěvem či pouhou přítomností. Viděli jsme několik mužů prodávajících kabelky. Měli fakt vymakaný systém prostěradel, na kterém bylo jejich evidentně nelegálně získané zboží rozloženo. Prostěradla měla všité provazy a šla během pěti vteřin sbalit a hodit na ramena.

Cestou zpátky jsme bohužel natrefili na pomalý vlak, ne na rychlík. Navíc narvaný. Málem jsem se z těch devadesáti minut v tom vydýchaném vzduchu okořeněném dýmem z lehkých drog pozvracela.

Dnes jsme byli na kole, což bylo super. Dojeli jsme k vodní nádrži, o které nevím, zda ji myslí úplně vážně, protože vypadá jako vypuštěné Slapy. Pochybuji, že by tu někdy sehnali tolik vody, aby tohle dílo naplnili, ledaže by si ji načerpali z moře. Jinak jsme se krásně projeli.

A za chvíli přijdou Němci udělat nám večeři.

25. 1. 2010, Michal

V sobotu jsme jeli konečně do Barcelony. Navštívili jsme Parc Güell, kde byly davy i přesto, že jsme se tam vydali v lednu. Zvenčí jsme se podívali na Casa Battló a Casa Mila jsme navštívili i zevnitř. Na Passeig de Grácia prodávali čtyři černoši kabelky a měli je vystavené na prostěradlu se čtyřmi provazy na každém rohu, aby je mohli kdykoli rychle sbalit. Pořád koukali okolo sebe, jestli nejdou policajti. Dali jsme si kousek od nich svačinu, abychom viděli, jak budou zdrhat. Zdálo se nám ale, že se moc dívají na nás, a tak jsme radši šli. Žádné zdrhání jsme neviděli, jenom jsme viděli, jak to jde sbalit, protože v jednu chvíli pojali podezření. V Barceloně se mi nelíbilo, že když jsme jeli metrem, tak většinou jediná volná místa byla vedle houmlesů nebo houmlesoidně vypadajících lidí. Barcelona je příliš velké město plné divných lidí.. V neděli jsme se jeli projet na kole. Projeli jsme trubkou na vodu pod dálnicí, kudy ale vedla oficiálně značka a dojeli jsme k přehradě s velmi předimenzovanou hrází a s velmi malým množstvím vody. Večer nám němci uvařili uzeniny s bramborovou kaší a zelím a teď je poledne a stále ještě nemám hlad.. No prostě další zajímavý víkend! Navíc jsem se dozvěděl, že půlku jedné zkoušky mám na 90 %! Yes!

27. 1. 2010, 11:13, Martina

Takže sedím v laborce a mám za úkol kalcinovat katalyzátor. Kam se ovšem poděl reaktor, ve kterém se to dělá, to nikdo neví. Jako já jsem bordelář a občas nemůžu najít ponožky/knížku/cokoliv. Ale tak snad v práci touto svou neschopností neobtěžuju lidi a reaktory uklízím do skříňky s nápisem „reaktory“, ne? Grrr. Takže sedím a čekám, až se vrátí z nějakého svého meetingu a nemám co dělat, protože zadat úkol den dopředu je zde nadlidský výkon.

Kromě toho jsem napsala svému školiteli na praktikum v průmyslu, jestli mám něco udělat. Je to tu pro ně záhadou, jak to dělám, ale opravdu dokážu v jedné laboratoři každou hodinu odebírat vzorky a mezitím v druhé laboratoři připravit roztok. No důležité ale je, že mi přišla odpověď: Připrav 1 l 15000 ppm Na+ roztoku. Koukni se, zda je v NaCl, co máme v laborce nějaký K+. Nepoužívej Na+ z NaCl. Pochopili jste, co je za úkol?

Asi je tu trochu štvu, protože jim pořád říkám, že potřebuju data do diplomky. Navrhli mi, že si můžu tedy charakterizovat jeden katalyzátor, abych měla nějaké obrázky. Jeden nefunkční katalyzátor. Hmm, tak to je fakt bomba. Taky si můžu charakterizovat šlupku od banánu a říct, že se jako katalyzátor nehodí, že… Už se vidím, jak to vysvětluji komisi: „…no a pak jsme si řekli, že na kafi jsme dnes už byli dvakrát, tak co tu betku prostě nenaměřit, ať tu ten přístroj jen tak nehnije…“

Ale abych si furt nestěžovala, tak jsme zatím udělali všechny zkoušky, co jsme udělat měli (kromě rovnosti mužů a žen, o které nic nevíme…). Trochu nás překvapilo, že v optimalizaci jsme tu byli na plné čáře nejlepší, ale co naděláš. Holt ta východní Evropa na tom asi nebude zas tak špatně.

Také jsme včera měli kurz k diplomové práci, resp. závěrečnému projektu. Jednalo se o simulace. Těšila jsem se, protože simulování je nejlepší, co jsem kdy ve škole dělala. Přestože oblíbená činnost Aspenu je nadávat, nekonvergovat a padat, získala jsem si k němu vztah. Michal se mě snažil přesvědčit, ať se netěším, ale já se těšila. Jak to dopadlo? Půl hodiny jsme si říkali, co má kdo za projekt. Pak se nás zeptal, co tu dělají ti, co nebudou v projektu simulovat. Proč nejdou domů. Tak za a musíme být na 80 % seminářů a za b, mně je ukradené, zda to budu potřebovat v nějakém závěrečném projektu, mě to prostě baví. No a po této otázce zase řekl, že se všichni musíme podepsat a nikdo nesmí odejít, jinak ho škrtne. A potom přišlo to nejhorší. Prezentace o Aspenu. Tady se to zapíná, tady se mění jednotky… Dejte si pozor, bubububu, když si tam dáte libry na čtvereční palec, tak vám to bude vycházet blbě (aneb věci, co si člověk musí ošahat vám tu řeknem a vy v tom pak už nikdy neuděláte chybu…).

Až po hodině přišel první příklad. Jenže… Příklad asi jako klik klik klik, hotovo, ani to nespadlo. Pokud během simulace Aspen nespadne, je to nuda příklad… A tenhle byl teda extrémní, rozdělit dva proudy… Takže ač tady pořád dělají ramena, jaké mají doplňky a prográmky, během výuky se člověk dostane k rozdělení proudů. No, abych nekřivdila, poté přišel příklad s jednoduchou kolonou, ale ten jsme nedodělali, protože už byl čas jít domů (20:50). Takže jsme se sebrali a šli k němce na víno, abychom ten stres a zklamání zapili…

16:47

Tak zase sedím u počítače. Už mi běží reakce a kalcinuje se katalyzátor. Hm, nevím sice, proč jsem to nemohla spustit už ráno, ale budiž. Také se snažím překládat španělský text o týmové práci. Chtěla jsem nějaký soft skills předmět, tak to mám. Jsem zvědavá, co se z toho vyklube.

Ještě se vrátím k víkendu. V neděli večer jsme měli na návštěvě němce, kteří nám uvařili uzeninu s bramborovou kaší a zelím. Celkem mi to chutnalo, jen Michal do toho furt kecal, jak je to mastné a nezdravé, že se z něj asi stane vegetarián a kdesi cosi.

Po večeři jsme hráli monopoly i s našimi novými spolubydlícími. Bylo to celkem fajn, zatím ti lidé vypadají v pohodě.

Jo a přišlo Erasmus stipendium.

28. 1. 2010, 22:29, Martina

Dnes byl významný den. Velice jsme se nasmáli. Dozvěděli jsme se, že na semináře k závěrečnému projektu nemusíme chodit (jako zahraniční studenti). Ale my jsme tam šli, protože byli zase simulace. Tentokrát to bylo lepší, až na to, že si ke mně přisedla Španělka, která moc zkušeností se simulováním neměla a inteligencí to nedohnala. Bylo mi jí trochu líto, tak jsem ji k poslednímu příkladu dala myš, ať si to taky zkusí, když se jí nelíbí, že nečekám na učitele a zkouším to sama (pak nám to samozřejmě několikrát vyšlo jinak). No, nakonec jsme se dohrabaly k nějakému výsledku, ale myslím, že slečna by se ve svém projektu měla aspenu rozhodně vyhnout…

Jinak příklady dnes byly lepčí (=těžší – když všechno tohle jsme na VŠCHT už dělali, stejně to bylo zábavné). Byla to moje nejlepší hodina tady. Taky jsme se tam nasmáli.

Učitel – náš koordinátor – začal mluvit španělsky a sledoval nás, jestli se ozveme. No ale my se neozvali, protože zadat do aspenu příklad, který je napsán španělsky není zas tak těžké. No a tak nás pozoroval a čekal, ale my jsme se nehlásili o svá práva, takže se nám nemohl vysmát, že neumíme španělsky. Proto se rozhodl, že se alespoň vysměje španělům, že neuměj anglicky. A vyloženě si to užíval. Řekl: ááá, my tu vlastně máme dva, co nemluví španělsky. Budeme mluvit anglicky. A s neuvěřitelným pobavením ve tváři pozoroval protesty a ještě si občas do ohýnku přiložil. Někdo mu dokonce prozradil, že umíme španělsky, ale on, aniž by se nás zeptal, že nenene, že neumíme a že se bude mluvit anglicky. A bavil se dál těmi naštvanými pohledy. My se taky bavili.

Už proto, že si vzal svoje rákosnické brýle. Na začátku hodiny měl černé, ale pak si je vyměnil. Rákosnické brýle jsou brýle v naprosto dokonalé zelené barvě. Někdy si vezme svetr, který mu k brýlím ladí, a to je úplně nejlepší. Když pak promluví, vypadá spíš jako profesionál z DAMU než z chemicko inženýrské školy (čímž ho nechci urazit).

Na konci hodiny nám řekl, že všichni máme poslat e-mail do knihovny, protože tam sedí banda neschopných techniků, co to nejsou schopni na pc v knihovně nainstalovat aspen. Protože viděl, že se bavíme, začal téma rozebírat dál, jen ať je v knihovně naštveme, když nejsou schopni to nainstalovat atp. Nejvtipnější na tom bylo, že je to přesně on, kdo má už rok a půl poslat do Prahy dokumenty o dvojím diplomu… Málem jsme umřeli smíchy.