Tarragona
Katalánsko
Universitat Rovira i Virgili

english
version

Tarragona - blog - prosinec

Tak už je prosinec... Už jsme vás neviděli takovou dobu... Dole se můžete vyjádřit k tomu, jak se vám po nás stýská!

2. prosince, Michal
4. prosince, Martina
7. prosince, Martina
13. prosince, Martina
18. prosince, Martina

Michal, opět bez data, psal to 2.12.

V pátek večer nám němka uvařila lasagne, ve kterých bylo jako koření zázvor. Ten nápad se mi samozřejmě líbil, ale výjimečně nebyl můj, napadlo to němku bez mého přičinění. Ať žije zázvor! Zázvor! Pak jsme se podívali na film Man on the Moon. Některým se ten humor úplně nelíbil, ale to je život.. V sobotu jsme dopoledne jeli do Catllaru busem, který jel včas, ale řidič nás minutu před odjezdem poslal koupit si jízdenku do pokladny. Nicméně jsme nakonec v pořádku dojeli, řidič na nás počkal, co to je pro něj dvě minuty zpoždění.. :-) Do Tarragony jsme došli pěšky. Pak jsme s němci upekli Plätzchen, které jsme donesli rovnou na večeři s kolegy s laborky, hlavně Kolumbijci a jeden Španěl ze Salamancy, takže jsme konečně pořádně zdrbli Katalánce. V neděli jsem se zúčastnil tarragonského půlmaratonu. Na startu někdo chvíli kecal něco do repráků katalánsky a pak jsem se mohl rozeběhnout. I na půlmaratonu je zvláštní, že je jiný v Česku a jiný v Katalánsku. Po trase postávalo mnohem víc lidí s foťáky a kamerami, ti kteří byli foceni a točeni u toho dělali různé blbosti, každou chvíli někdo fandil a navíc po sobě často pořvávali i úplně cizí lidé, plní místního temperamentu. Také jsem viděl pár lidí, co běželi s katalánským šátkem na ruce nebo na hlavě. Po půlmaratonu jsem měl sraz s belgičanem kvůli projektu do školy, ale zaspal jsem ho. Sakra, už jsem se naučil místnímu time managementu. Ale belgičan si taky nebyl jistý, jestli jsme ten sraz měli ve dvě, taky ho tu nakazili. A v pondělí jsem složil jednoduchou vtipnou zkoušku z katalánštiny. Molt bé!

4. 12. 2009, 21:43, Martina

Ufff. Celý den v laborce mě zmohl. Běžely mi dvě reakce současně, to byla síla! A ještě analýza, úplně jsem z toho odrovnaná…

Jinak lekce vaření byla tento týden slabší, jedno jídlo se vůbec nedovařilo a paella byla lehce slanější, než jsme očekávali… Zato jsme ale včera pozvali naše katalánské partnerky a jednu Němku na véču, takže jsme si kompenzovali nedokonalý večer úterní. Sice jsme přišli trochu pozdě, což se na hostitele nehodí, ale jsem přeci v Španělsku. Zpoždění jsme docílili díky bezva předmětu, kterému někteří v překladu říkají „občanství a hovno“ (pardon). První část je o tom, že máme myslet na rovnost žen a na sirotky v Africe, a druhá část o tom, jak si hledat práci. Ta druhá část je taková zajímavější, navíc v aj, jen končila tím hloupým testem, který byl sice napsán anglicky, ale španělská angličtina se leckdy bez znalosti španělštiny chápe špatně.

První část se vyučovala španělsky, dobrá lekce španělštiny, na té poslední hodině jsem usnula jen jednou. Teď musíme číst (a překládat) nějaké články o rovnosti žen na univerzitě, bože, jsem z toho úplně nevyrovnaná žena. Mimochodem tento předmět je povinný pro všechny. Ještěže nestuduji žádnou humanitní vědu, protože když pak nenajdete jinou práci, než své filosofické myšlenky přednášet přírodovědcům, asi se u toho dost zpotíte.

Jinak bych také chtěla vidět, jak by se humanitně zaměřené osoby dívali na přednášky z chemie či fyziky. Je to dost nefér, že my se musíme zamýšlet na právem mezinárodním a oni nad spalováním plastů ne, a pak věří tomu, že po pěti minutách v kontejneru na plasty se PET lahev přemění na bundu (Omlouvám se všem svým humanitně zaměřeným známým a kamarádům, pokud je moje hlášky urazily).

A máme jednu firmu, u které by bylo možné zajistit praktikum v průmyslu, možná, kdyby někdo chtěl… My už na to nemáme čas, ale šest měsíců by pro někoho mohlo být zajímavých…

No a zítra jedeme na výlet do Montblancu, a musíme vstávat brzy :-( Brzy, brr.

7. 12. 2009, 9:32, Martina

První rok, kdy mi Mikuláš nic nepřinesl – to je značně stresující. Prohledala jsem všechny okna, ale jsou jednoduchá, a neměl kam nic strčit. Takže náš víkend, bez dárků, proběhl následovně:

V sobotu jsme vyrazili do Montblancu. S námi doktorand Ondra a jeho dva kolegové z laborky: Italka a Němec. Plus výletu bylo, že přijel autobus. Další plus, že stál jen euro osmdesát (je to asi hodina cesty, a pro srovnání – lístek po Tarragoně stojí euro dvacet).

Měli jsme naplánovaný trochu delší výlet, než jsme nakonec uskutečnili, ale to nevadilo. Navštívili jsme informační kancelář, kde jsme se zásobili letáky a tipy na dobré výlety, podívali jsme se znovu do kláštera v Pobletu, kde jsme byli s Erasmus výletem. Michal se trochu rozčílil, že nás tam tenkrát nechali tolikrát čekat, a že si to tak neužil s katalánskou organizací.

Italka cestou zpátky vyžadovala kafe, proto jsme se posadili v malé hospůdce, kde jsme si dali patatas braves, ňami, ňami. Zeptali jsme se jí, zda se v Itálii dá objednat turecká káva. Byla znechucena naším dotazem, ale myslela si, že si děláme srandu, proto si neodsedla.

Na vlakovém nádraží jsme potkali dva Němce, kteří již několik měsíců projíždějí na kole Evropu. Brzy ale překvapivě přijel vlak, takže jsme se nedozvěděli mnoho zajímavých informací. Cestou z nádraží v Tarragoně jsme potkali stánky s prezentací různých olivových olejů. Objevili jsme plakát o olivové party druhý den, a Michal se rozhodl, že to si nesmíme nechat ujít.

Večer přijela Jitka, kterou známe přes Jakuba Mráčka. Přijela se svým německo-řeckým kamarádem. Popili jsme víno a uložili jsme je mezi náš pořádek a nepořádek.

Ráno jsme se vydali na oslavu olivového oleje do Constantí. Autobus přijel pozdě, že už jsme ani nedoufali, že dorazí… Jeli jsme v něm sami, což v nás vyvolalo veliké podezření… Naštěstí jsme ale v kostele potkali hodného pána, který nás na fiestu olivových produktů zavedl.

Za tři Euro jsme si koupili vstupenku, která nás opravňovala k odběru snídaně v podobě klobásy, slaniny, dvou obřích krajíců a rajčat. Vše jsme si mohli upéct na přítomných grilech. Pro všechny jsme sice byli trochu exoti, ať již kvůli jazyku nebo kvůli tomu, že věkový průměr byl vyšší, ale užívali jsme si to. Někteří zkusili pít víno ze speciálních nádobek, takže se polili… Viděli jsme také, jak se vyrábí olivový olej. Odpoledne se někteří vykoupali v moři a večer jsme si dali nějaké mořské potvory. Pojídání šneků jsem se ale nezúčastnila. Ale jinak jsme si to užili, už se těším, až nás navštíví další lidé :-)

13. 12. 2009, 00:32, Martina

Ojojoj, nějak to tu zanedbáváme. To proto, že pilně studujeme… Nebo spíš naháníme naše spolupracovníky na projekty, to je náročné. Španěl, co je se mnou ve skupině, nemá o našem postupu ani páru, no a turek se to snažil nějak odbýt, jak to šlo, hlavně aby si už mohl zakouřit. Takže můj běh do knihovny pro tlustou knihu, i moje stahování specializovaných článků na dané téma, i moje psaní dotazů do školy, přišlo vniveč… Jsem z toho trochu rozpačitá, protože ten projekt nebyl tak úplně lehký (hlavně není tak úplně jasné, co je cílem…) a obávám se, že se bude hodnotit přísně (Dozvíme se konečně kritéria a cíle). Předměty se tu nemůžou opakovat, což je velice špatné, protože když jde člověk podruhé na zkoušku, má mnohem více jasno, co se měl v předmětu naučit. No, uvidíme… I když variantu „vylepšit výrobu tak, že se zdvojnásobí náklady na výrobu“ asi nebudeme zmiňovat.

Večer, ač jsem původně měla v plánu věnovat se studiu, navštívila jsem britku. Michal taky (tomu bylo od počátku jasné, že celý den a noc v knihovně strávit nemůžeme). Dostali jsme pohoštění v podobě výborné britské kuchyně. A já jsem rozzuřila kočku. Trochu nás sice překvapilo, že katalánské spolubydlící téhle britky vedly hlasitou konverzaci (dokonce se učili) ve stejné místnosti, v jaké my jsme se dívali na film, ale alespoň tu televizi si zapli potichu.

A zítra (dnes) jedeme na výlet. Po týdnu od rána do večera v laborce (vlastně třech dnech, v úterý byl svátek) to potřebujeme. A navíc ty nervy s projekty… (i na ten předmět o občanech, HIV a rovnosti žen…). Takže dobrou noc!

13. 12. 2009, 18:49, Martina

Tak jsme vyrazili do hor s hiking clubem na výlet (pěší). Jenže, kdo by to byl čekal – NASNĚŽILO (zhruba 3,5 mm). Řidič odmítl vyjet nahoru, jeden katalánec nebyl pořádně oblečen, a tak jsme dojeli do baru. Dali jsme si kafčo, vyfotili jsme si sníh, potom jsme se projeli autobusem do Montblancu (byli jsme tam už potřetí), prohlédli jsme si muzeum (v něm jsme ještě nebyli) a zase do Tarragony busem. V Tarragoně nesněžilo, bohužel, to by byla teprve kalamita!

Já jsem prospala celé odpoledne. Už jsem z těch jazyků tady unavená a těším se domů, kde všichni mluví česky, a ne světovými jazyky jako je katalánština. Nevím sice, jak si zvyknu na to, že mi všichni rozumí, ale snad to půjde. Také nevím, jak si zvyknu na pivo, protože minulý týden jsem si dala půllitr a byla jsem z toho úplně na mol (skoro).

A teď děláme projekt na mikrořasy. Už nikdy nechci žádné mikrořasy vidět. Fuj. A k tomu zázvorový čaj (nemáme topení).

18. 12. 2009, 18:02, Martina

Předvánoční pátek, všichni Erasmus studenti již mají nakoupeny dárky, mají je i zabaleny, někteří jsou již dokonce doma. A my??? My jsme v laborce. Vypnula jsem reakci, čekám, až to zchladne… Michal musí ještě ve tři čtvrtě na sedm odebrat vzorek… Už jsme odeslali všechny eseje na předmět o lidských právech. Cítím se úplně vzdělanější, lidská bezpečnost má dva aspekty, abyste věděli, a pohled na ni se mění! Bylo to opravdu náročné se s těmito úkoly vypořádat.

Také jsme měli prezentace projektů. Dost nás to vynervovalo, hlavně v jednom nebylo tak úplně jasné, co je cílem. Ale nakonec nikdo nevypadal, že by na tom byl lépe… Ale stejně to byly nervy. Kdy se dozvíme výsledky, není úplně jasné…

Musím ovšem poznamenat, že v mé skupince byl, či vlastně nebyl, jeden španěl. Nepřišel ani na jednu schůzku, kde jsme počítali. Měl udělat prezentaci, ale dohodl se se mnou, že ji udělám s ním (jak jsem hodná). Na smluvený sraz v knihovně nepřišel. Poslal mi jako omluvu fotku svého zasněženého auta (vrstva pokrytí 3mm). A co je nejhorší, na prezentace nepřišel s úplně stejnou výmluvou a ono mu to prošlo!!! Chudák, nemohl jet po třech milimetrech sněhu!!! Poslala jsem mu nejprve fotografii lidí odklízejících sníh, poté i video. Ani na jeden můj žertovný e-mail nereagoval… Mínus dvacet na něj!

Dále jsme měli tento týden jednu hodinu španělštiny. Druhá nám odpadla. Už zase!!! Dvě slečny, které za tento kurz zaplatily každá tři sta euro, se šly pozeptat, kdy nám bude tento čas nahrazen. My jsme se této naivní akce nezúčastnili a šli si raději zaběhat, abychom vypustili trochu stresu.

Také jak začala být hrozná zima, pociťujeme, co to je bydlet bez topení – hrůza. Naše jediná malá elektrická kamínka moc nevyhřejí, zato ovšem vyhazují jističe. Jediná naše šance je si něco upéci, protože kuchyňka je malá a troubou se jistě vytopí!

Objevili jsme další blogy němců. No umíráme u toho smíchy. Jo, je to výhoda umět jazyky. Je to také výhoda mluvit jazykem, který nikdo neumí… Jo, bavíme se.

18:54 a Michal stále laboruje… A já už ne, chachacha! A proto můžu ještě napsat, že posledně zmiňovaný výlet kvůli sněhu nevyšel. No, byla jsem ráda, že se ten nezkušený autobusák nežene na jinovatku do hor, ale odvezl nás jen do muzea v Montblancu – už zase!!!