Tarragona
Katalánsko
Universitat Rovira i Virgili
Tarragona - blog
Jsme v Tarragoně, a abychom si naše zážitky nenechávali jen pro sebe, rozhodli jsme se psát něco jako blog. Naše texty se skládají z emailů, co psal Michal domů, z toho, co se pokusila zaznamenat Martina a možná i z nějakého překvapení.
5. září, Martina
5. září, Michalův email domů
6. září, Martina
7. září, Martina
7. září, Michalův email domů
8. září, Michalův email domů
9. září, společný email domů
12. září, Michalův email domů
14. září, Martina
14. září, Michalův email domů
16. září, Martina
17. září, Martina
18. září, Martina
18. září, Michalův e-mail domů
20. září, Martina
20. září, Michal
21. září, Martina
21. září, Michal
22. září, Martina
23. září, Michalovy chytré rady
25. září, Martina
28. září, Martina
29. září, Martina
29. září, Michalův e-mail domů
30. září, Michalův e-mail domů
5. 9. 2009, 22:42, Martina
Jsou tu palmy, moře, kaktusy a vedro! Ač to může být překvapující, dorazili jsme do Tarragony se všemi svými zavazadly.
Ještě na Ruzyni byl můj patnáctikilový batůžek označen za nadrozměrné zavazadlo, zatímco Michalova obrovská taška se 400 gramy nadváhou se do letadla dostala bez problémů – asi se líbil té paní za přepážkou…. Všechny naše kudly a chemické zbraně prošly a společně s námi přiletěly do Barcelony, kde jsme si je po chvíli pátrání a bloudění na letišti vybojovali u jezdícího pásu.
Michalovi se na naši kartičku Euro 26 podařilo koupit lístky do Tarragony za necelých 5 Euro na osobu. Dozvěděli jsme se, že se neříká studentská sleva, ale Karta Joven (nebo tak nějak…). Protože ještě trasu nemáme úplně vychytanou, museli jsme dvakrát přestupovat. Nicméně bych ráda podotkla, že jsme nikde nepřejeli a stále jsme drželi směr – jeli jsme vcelku správně. Dokonce jsme si nechali poradit od usmívajícího se pána.
Hotel v Tarragoně je blízko nádraží, paní na recepci mluví anglicky, a stihli jsme dorazit ve 21.00 do maličkých potravin, které zavírají ve 21.00. Nakoupili jsme si snídani a oběd a na večeři vyrazili na kebab do města. Protože jsme ale od oběda nic nejedli, spokojili jsme se s prvním výhodným hamburger menu, které jsme uviděli. Číšnice nám přinesla ještě nějaké zrní, ale my jsme nevěděli, jestli můžeme plivat šlupky na zem. Asi ano, ale je to poněkud divný pocit. Byli jsme z toho opravdu nervózní, protože se tu vůbec neumíme chovat… Ale číšnice z nás také byla nesvá, protože kus Hamburgru hodila na stůl vedle talíře... Ale my jsme to sežrali a bylo nám to fuk!
Tarragona se nám zdá jako celkem malé město, které přeběhneme za půl hoďky. Úzké uličky, úzké chodníky, malé bloky domů, úplný opak Kijeva. Ale uvidíme. Je to neuvěřitelné, že jsme tady…
6.9.2009, Michalovy první zprávy domů...
Hola,ya estoy en Tarragona!
Dorazili jsme vlakem z Barcelony (teda spis trema ruznyma osobakama), ale cesta stala pet euro :D Jsme na ** hotelu tri noci, zitra se jdeme podivat na jeden byt. Byli jsme se podivat trosku po tme po Tarragoně, na moři světélkovaly tankery, rostou tu palmy a je to tu maličký. Úzký ulice, úzký chodníky, malý bloky domů, úplný opak Kijeva.
Michal
6.9.2009, 18:56, Martina
Zatímco Michal opisuje telefonní čísla potenciálních pronajímatelů bytů, sedím ve velmi slušně vytopeném pokojíku a píšu, co se nám dnes stalo.
Ráno bylo celkem zataženo, takže jsme netrpěli vedrem. V deset jsme se šli podívat na první byt. Asi neměl topení, ani internet, zato terasu s výhledem na moře ano, stál jen 500… Ale pro dva byl asi velký. Zapomněli jsme se zeptat asi na patnáct věcí, a to zejména proto, že jsme se soustředili na španělštinu té paní, co nám byt předváděla… Bylo to trochu trapné, protože jsme moc nerozuměli. Naštěstí alespoň Michal občas něco kvákne.
Po prohlídce bytu jsme se vydali na pláž. Protože nepralo slunce, válelo se tam jen málo šmrdláků, moře bylo čisté a dokonce jsme si užili VLNY!!! Jeden z nás musí bohužel vždycky hlídat věci a trpět na pláži…
Pěkně jsme se prošli podél pobřeží, ochutnali datle (fuj, asi byly plané nebo počůrané) a fíky (Michal se trochu styděl, když jsem je trhala) přímo ze stromu. Také jsme viděli kaktusové plody, no bomba, musíme je natrhat, ty jsou výborné, u nás je prodávaj v Albertu… Jen jak se k nim v té stráni dostat, a kaktusy přeci jen píchají…
Po obědě jsme si dali siestičku a protože odporné slunce vylezlo ven, museli jsme se zchladit v moři (neumíme pracovat s dálkovým ovladačem na klimatizaci…). Také jsme viděli přístav, sochu lidské věže a koupili jsme si víno k večeři. Víno teď vypijeme a bude se nám tu líbit ještě víc…
6.9.2009, Michalův email ve španělštině
Hola,
hoy hemos baňando un poco en el mar y hemos caminando en Tarragona, por la playa y en el puerto. Hemos visto muchas palmas y otras plantas tropicales, por ejemplo higueras, dátilos y cactuses. Hemos visto un piso con vista al mar, per es un poco grande y cuesta 250 euros/persona.
Y tampoco es un piso sin otras estudiantes. Pues maňana vamos a buscar un piso con otros estudiantes. Si compramos un teléfono de móvil o sim tarjeta, podemos también llamar a números de algunos anuncios. Maňana vamos a ver también nuestro profesor en la universidad.
Saludos,
Michal PS: Pomoc s překladem?
7. 9. 2009, 0:09, Martina
Michal balí v hotelu černošku na kód k wifi. Vyplnili jsme náš uznávací dokument, protože nám na univerzitě zatím neuznali naše předměty… no, možná nám je uznají, protože co v jednu chvíli nejde, to za deset minut možná půjde, uvidíme, maňana…
Máme byt. Jako pár jsme dostali krásný pokoj s velikým oknem a dvěma postelema, ani jedna není vyklápěcí. Je tam s námi Polka, která rezervovala pokoj bez oken pro svou kamarádku, která přijede patnáctého… No nechtěli byste přijet do pokoje bez oken?
Jinak doufáme, že tam nebude takové vedro a tolik komárů… Včera jsme celou noc nespali, protože nás to štípalo, no běs. Ale dnes už jsme dva popravili.
Také jsme si pořídili mobil a máme španělské telefonní číslo. Mobil stál 19 Euro a byl už s kreditem 12, no neber to. Je to naše druhá společná věc – první byla zubní pasta na Silvestra.
Večer byla Erasmus party na schodech, tak jsme se seznámili s nějakými lidmi – to se celkem hodí…
7. 9. 2009, Michal
Čauky mňauky,
v pondělí jsme byli na univerzitě trochu se pobavit o studiu a uznávání a zítra se o tom půjdeme pobavit znovu. Pak jsme hledali byt a dokonce jsme i našli, za pomoci místních z Erasmus clubu. Večer jsme kecali s erasmákama na schodech před radnicí. Takže zítra se stěhujeme z hotelu, budou s náma v bytě bydlet dvě polky a možná seženeme ještě pátýho, ale to bude asi trochu problém, protože ten pátý pokoj nemá okno. Každopádně my okno máme a pronájem bude stát do dvouset euro i s poplatkama za elektřinu a plyn a vodu.
Saludos de Tarragona,
Michal
8. 9. 2009, Michal
Hola, dnes jsme byli zase na univerzite v international office a jeste jednou na chemicky fakulte, chvili to trva, nez ukecame ten spanelsky diplom :)
Od rana bydlime, v byte jsou ctyri pokoje (jeden pro dva, tam jsem ja a Martina, a tri pro jednoho), dva balkony, kuchyn, jidelna a jeden kumbal. Je tam pracka, neni tam topeni, ale topeni zatim nepotrebujem.
Ten pokoj bez okna vlastne ma okno, ale do sachty uprostred baraku a vzhledem k tomu ten byt je ve druhem patre a ten barak ma asi deset pater, tak tam moc svetla neni. Zatim v byte bydli jeste jedna Polka, ktery za tyden prijede kamoska a bud ukecame jeste jednoho Rakusana, aby s nama bydlel nebo nekoho jinyho. V byte zatim neni net, ale da se napojit na nezabezpecenou sit, ale je to pomaly.. Uz muzu na net ve skole :D
Jdu se zapsat survival kurz katalanstiny a pak na erasmackou veceri.
Adios
Michal
9. 9. 2009, Michalův e-mail domů
Nazdarek,
dnes jsme se pokusili sehnat ve skole naseho druheho koordinatora, zrovna tam nebyl bohuzel a pak jsme se sli zapsat na kurz katalanstiny a spanelstiny - asi doufame. Nezapsali jsme se uplne, ale ziskali jsme cenne informace. Musime jeste napsat test ze spanelstiny, abychom byli spravne zarazeni. Z katalanstiny skladat test nemusime, zarazeni je jasne.
Odpoledne jsme ucinili objev, ze v obchodnim centru ktere vypada velmi evropsky, skoro stejne jako treba flora nebo andel, neni pauza na siestu od dvou do ctyr. Od peti jsme absolvovali poznavaci hru po Tarragone, pak jsme se trochu priopili (Michal byl v tymu, ktery vyhral pici soutez), coz vyrazne zlepsilo nasi spanelstinu. Za chvili jdeme do sklipku na namesti. Byt je ok, porad hledame nekoho pateho, aby bylo levneji a vetsi sranda a neporadek :D (Martina nechce pouzivat olivovy olej misto masla, a tak si dnes koupila maslo.)
Michal a Martina
12. 9. 2009, Michalův e-mail domů
Nazdarek,
asi jsme sehnali patyho do bytu, Argentince. Predtim jsme v acommodation office aktualizovali inzerat a ted mi furt nekdo vola, konverzacni kurz spanelstiny zdarma :D
Na univerzite jsme ve ctvrtek potkali i druheho koordinatora a uradovani se zas hnulo kus dal. Vzal nas k chlapkovi, ktery ma na starosti industrial internships, pry bychom mohli nejaky sehnat, trva dva mesice a dvacet hodin/mesic, to se stiha, protoze tento semestr budem mit jen dva predmety a research lab. Bohuzel omezujici podminka pro ziskani internshipu je, ze neumime poradne spanelsky a nemame auto, abychom mohli dojizdet do jakychkoli industrial complexes.
V patek byl Catalan national day, videli jsme staveni hradu z lidi, nektery hrady mely az 8 pater.
Michal
14. 9. 2009, 23:28, Martina
Velká programátorka a HTML expertka Martina vytvořila z našich zchaotizovaných zpráv tento „blog“. No, ale abych se moc nechlubila, nebylo to tak těžké – měla jsem k dispozici Michalův kód :-).
Co jsme to vlastně dělali poslední dny? Především koštovali místní víno. Včera jsme např. ochutnali čtyři druhy. Všechny až do dna lahve. Ve třech. Museli jsme s Polkou utužit vztahy, aby se nerealizoval její nápad zvaný „Mytí oken, praní a věšení záclon“. Zatím vytrvale odoláváme a ze všech mycích, čistících a hygienických prostředků, které nakoupila, používáme pouze toaletní papír.
Ale abychom nevypadali jako prasata – nádobí myjeme (mycím prostředkem, který už tu byl) a sebe taky myjeme (ukradli jsme mýdla v hotelu) a – poznámka pro maminky – prací prášek jsme si koupili a naučili jsme se ovládat pračku! Kromě toho umíme manipulovat se sporákem, troubou, mikrovlnkou a s místní nezabezpečenou wifi sítí. Jsme opravdu samostatní a praktičtí. Dokonce si každý den vaříme!!! (Tři vykřičníky pro všechny, kteří si mysleli, že zvládneme připravit maximálně minium).
A dále – pořídili jsme si povlečení s žabičkami (naše třetí společná věc po mobilu a zubní pastě) – pořídili jsme si ho už v úterý, ale možná jsme to zapomněli zmínit – ale je to opravdu nádherné povlečení, které nás přišlo na pouhých deset euro! Celá sada! Myslím, že každé pětileté dítě nám musí tyhle žabičky závidět. Také jsme koupili podložku do koupelny, abychom se vyvarovali bradavicím. Na podložce se bohužel nevyskytují žabičky, ale pouze jedna divná kytička.
Také jsme se přihlásili do místního běhu. Běh bude příští neděli a po dnešním tréninku s místním běžcem a atletkou-Francouzko víme, že nemáme šanci na první cenu. Běh se uskuteční během fiest a my oba doufáme, že je to běh bez býků. No, uvidíme, pokud bude trase ohraničená podivným koridorem, možná svou účast ještě zvážíme.
A to je asi tak všechno. Dnes nepijeme, dnes sepisujeme…
14. 9. 2009, Michalův e-mail domů
Hola,
sobotu jsme zahájili nákupem v Eroski, které se vyznačuje tím, že nemá siestu od dvou do čtyř. Je to něco jako Hypernova, je to moc velký a dá se tam koupit všechno. V sobotu odpoledne jsme se pokusili projít industrial complex až na pláž, ale zjistili jsme, že industrial complex je na to moc veliký a pláž příliš daleko. Cílem našeho výletu se stal Lidl, okolo kterého bylo málo chodníků, nebyla u něj žádná zastávka autobusu a měl obří parkoviště pro auta.
Cestou z industrial complexu na známou pláž jsme aspoň potkali mapu, ze který jsme se konečně dozvěděli, co tam je všechno za firmy.
V neděli jsme jeli busem do Reusu (v buse neplatí carta joven). Je to ještě menší městečko než Tarragona, není u moře, ale je hezký, spousta úzkých uliček a Ruta del Modernisme=asi dvacet historických baráků, Gaudího rodný barák, ale žádné z jeho děl. Když jsme přijeli do Reusu, začalo pršet, zažili jsme dvě přeháňky a bouřku!!! První déšť ve Španělsku. Zpátky jsme jeli vlakem, který měl 40 minut zpoždění. Když přijíždí do Tarragony, jede industrial complexem, který je fakt obrovský, na obou stranách tratě je výhled na spousty zásobníků, destilačních kolon a potrubí. Litvínov hadr. Večer jsme si dali s polskou spolubydlící nějakou tu lahev výborného španělského vína (lahev dobrého vína tu stojí dvě eura :-))). Vysvětlila nám, jak to bylo s tou političkou, která chtěla zakázat Teletubbies. Prý jí vadil Tinky Winky, který nosí kabelku a připomíná gaye, ale ta politička už není političkou.
Dnes jsme psali rozřazovací test ze španělštiny, tak doufám, že nebudu v začátečnících. Večer jsme byli běhat se dvěma velmi sportovníma erasmákama podél pláže a vln, mezi palmami.. nikdy bych neřekl, že Tarragona je tak kopcovitá, nožky bolí au au, ale je to zdravý! Zítra se k nám do bytu nastěhuje ještě jedna Polka a Argentinec.
Hasta luego,
Michal
16. 9. 2009, 00:17, Martina
Čekáme, zda nám přijdou výsledky rozřazovacího testu. Měly přijít odpoledne. Kdy tu končí odpoledne??? A tak všem, co sem pojedou, radíme: po testu si pár desítek minut počkejte na výsledek, nevěřte na komunikaci emailem!!! My nechtěli čekat a teď čekáme mnohem více.
Ale co je horší – přijela druhá Polka. Má pod palcem tu první a zítra chtějí uklízet. Myslím, že některých polských standardů nejsme s Michalem schopni dosáhnout. Nová Polka ječí a štítí se všeho. Ona neviděla ty ostatní byty. Já si tedy studentský kutloch nepředstavuji jako směs nablýskaných sklenek, ale budiž. Ať si to užijí… Právě vyhazují nějaké krámy ze skříní v jejím pokoji. Objevily kabát a spoustu dek. Ječí. Jak se jim to bude v zimě hodit!
Na vyřizování našich dokumentů se máme dostavit na konci týdne odpoledne. Co tady znamená „na konci týdne odpoledne“ to je otázka dne.
Jinak jsme se dnes víceméně flákali a čekali na výsledky a přemýšleli, jak to podniknout, abychom věděli, kdy kam budeme muset s čím zajít… Bolí nás nohy ze včerejšího tréninku. To jsme poznali na naší procházce na sever. Viděli jsme z dálky akvadukt a zblízka pěkný bordel. Michal si dříve myslel, že Žižkov je celý podělaný od psů. Jenže na Žižkově dost často prší – a to se tady neděje… Dneska sice nebylo úplně krásně, ale na výkaly to nestačilo… Když jsme se z procházky vraceli, ozvalo se několik výbuchů a následovala střelba z kulometu. Začala jsem hledat nejbližší protiatomový kryt, ale jednalo se pouze o začátek fiest. Střelby i výbuchy byl ohňostroj.
Večer jsme se chtěli zúčastnit Erasmus party, ale když jsme viděli, že se v budově pro dvě stě lidí tísní již dva tisíce osob, a další stovky se tlačí na policisty chránící vchod, raději jsme vycouvali. Nemusíme mít všechny party, navíc na tuhle přišlo velice málo nám známých lidí. Prošli jsme proto Tarragonu. Na otevřených náměstíčkách se konalo několik koncertů.
Také jsme se dozvěděli několik zpráv z české školy a plně vyjadřujeme podporu všem předmětům vyučovaným v angličtině, ruštině, španělštině, arabštině i čínštině. Z vlastních zkušeností si totiž dovoluji tvrdit, že čeština se v příštích sedmdesáti letech světovým jazykem nestane.
A abych nezapomněla – už jsme natrhali plody kaktusů!!! Dva. Sice to bolelo jako čert, zabodali jsme si do rukou spoustu malých ostrých jehliček (opuncie je kompozitní materiál), ale máme je! Co teď s nimi? Uvidíme. Chceme je sníst, ale mít ty jehličky v jazyku…
Dobrou noc a ať vás kaktusy štípou celou noc.
17. 9. 2009, 19:40, Martina
Dnes jsme se dozvěděli spoustu novinek ohledně dvojího diplomu. Náš dvojí diplom visí ve hvězdách. Zrušili nám jeden předmět. Možná si můžeme dát jiný. Ale které ostatní předměty byly zrušeny, to je zřejmě státní tajemství. Následuje vyplňování dokumentů. Naše domácí univerzita naštěstí komunikuje (polská ne).
Včera jsme si vybojovali výsledky našich španělských testů. Jsme ve třetí skupině (z pěti) a Michal možná bude mít i na čtyřku. Také jsme si vystáli frontu na neelektronický zápis na jazyky (elektronický zápis neexistuje) a rychlost a efektivita slečny za přepážkou se blížila k nule. Navíc před námi stálo spoustu lidí, kteří se jen přišli zeptat, jak vyplnit příslušný dokument… Paní Kohoutovou od nás z děkanátu na ně! Kurzy se musí zaplatit na přepážce ve speciální bance a doklad se zase musí donést na jazykové oddělení. Celkem tedy musí člověk jazykové oddělení navštívit čtyřikrát:
Nejprve pro informace, poté na test (a výsledky), poté se zapsat (po testu není již otevřeno okénko pro zápis) a poté s dokladem o zaplacení.
Jinak jsme včera měli oficiální Erasmus uvítání. Paní rektorka začala v katalánštině, aby naznačila, že je to opravdu důležitý jazyk. Poté přešla do španělštiny. Blondýnka z katedry katalánštiny nám odprezentovala svou nepřipravenou špatnou angličtinou webové stránky o katalánštině… Katalánštinu se můžete učit zhruba na sto místech na světě. Zábavné bylo až divadlo tří zdejších studentů o Erasmu. Začalo to tím, že Erasmus studenta úplně zmátli a zmlátili, což plně vyjadřovalo pocity všech přítomných. Pokračovali hledáním bydlení a dalšími zábavnými aktivitami, kterými si tu procházíme. Bylo to opravdu fajn.
Po představení měl následovat workshop „stavění věží z lidí“, ale protože věže z lidí nedorazily, následovalo občerstvení. Tak jsme se pořádně nacpali výbornými místními specialitami a užili si víno. Po občerstvení se objevili lidé, co staví věže, a i Michal si zkusil být podstavec.
Večer byla Tarragona plná koncertů a různých akcí. V organizování fiest jsou tu mistři, to se musí nechat.
Dnes dopoledne, než jsme se dozvěděli o nutnosti vyplnit si opět nějaké ty dokumenty, jsme se šli podívat na aquadukt. Michal mě donutil jít odporným dlouhým podchodem, což bylo ilegální. Na druhou stranu mě nenutil přebíhat dálnici… Aquadukt je rozestavěný, obehnaný lešením a špatně přístupný… Nejhezčí pohled na něj je z odpočívadla dálnice…
No a teď čekáme, jak se vyvine naše dokumentování… Už aby byla škola, abychom mohli něco dělat…
18. 9. 2009, 18:33, Martina
Argentinec kouří na balkoně a vůbec mu nevadí, že všechno táhne dovnitř. Doufám, že rok pasivního kouření přežijeme bez větších zdravotních potíží. Argentinec si myslí, že na Erasmu začne každý kouřit. Snad ne. Jsme jiní než on. Nám by se pokoj s oknem do světlíku nelíbil…
Dneska jsme se pěkně prošli. Odjeli jsme autobusem do Constantí. Najít správný bus je malý zázrak, autobusové nádraží má zřejmě nějakou organizaci, ale my se v ní moc nevyznáme.
V Constntí se nacházejí římské ruiny. Protože celá Tarragona je postavena na římských ruinách, jet za dalšími těch deset kiláků se nikomu nechce, takže jejich správce se nudí a má čas se vybavovat o Katalánsku s těmi, co přijedou. Dobrý trénink jazyka…
Z Constantí se dá jít do Tarragony pěšky. Ne že by to byla nádherná turistická trasa, ale na místí poměry ušla. Navíc jsme cestou nasbírali oříšky a fíky. Velmi dobré. V hledání a sbírání potravy vynikáme, včera jsme např. nasbírali mandle na dvoře univerzity (ostatní studenti to nedělali…).
Koupili jsme si meloun (nenašli jsme, kde ho utrhnout v přírodě), a doma jsme se zdlábli.
A teď se válíme a vyčkáváme, až bude čas odejít na další party… Včera jsme pili víno u nás doma, protože pršelo. Přišli Francouzky, Němec, Belgičan a Polák a bylo to fajn, ale… Už je těch party trochu hodně. Chtělo by to také nějakou tu školu a trochu jistoty, co bude dál…
18. 9. 2009, Michal
Nazdárek,
trochu začínáme pronikat do katalánské kultury. V obchodech, v buse při kupování jízdenek, když potřebuju poradit, kde něco je, se mnou všichni mluví castellano. Třeba pozdraví katalánsky, ale hned slyší, že jsem cizinec a začnou mluvit castellano. Na univerzitě si páni učitelé na katalánštině zakládají mnohem víc. Třeba jsme se šli zapsat na kurz katalánštiny a španělštiny na katedru jazyků. Na všech nástěnkách je tam všechno katalánsky, mluví s námi špatnou angličtinou nebo směsí španělštiny a katalánštiny.. i letáček s informacemi o výuce jazyků je katalánsky. Zápis do kurzů byl taky zvláštní porod.. Nejdřív jsme si napsali rozřazovací test ze španělštiny, řekl nám, že test trvá hodinu a dvacet minut potom nám řekne výsledky a kdo tam nebude, tomu pošle mejl. Test trval hodinu a půl, a učitel nepřišel, a tak jsem šel.. e-mail jsem nedostal, druhý den jsem se tam šel zeptat, učitel tam nebyl. Dva dny potom jsem ho potkal, velmi ochotně a mile mi řekl, že jsem nivel 3, a že jí můžu kdykoli změnit. Pak jsem si ještě vystál hodinovou frontu, abych se zapsal a dostal papír s číslem účtu, kam jsem zaplatil tu španělštinu. Ten se potom s razítkem z banky mohl naštěstí hodit do schránky. Njn, katedra jazyků, která nezná internetové formuláře a elektronické platby.. ale filda na karlovce asi není o nic lepší.
Ve středu jsme měli oficiální přivítání na univerzitě. Začalo asi o čtvrt hodiny později. Pak nás vicerektorka uvítala katalánsky. Naštěstí mlela katalánsky asi jen minutu a pak přešla do castellano, kdy nejdřív zamachrovala, jak je tady katalánština používaná a důležitá. Následovala prezentace internetových stránek o katalánštině, a to byla teprve trapárna. Učitelka katalánštiny řvala do mikrofonu co kde na těch stránkách je, furt to nemohla najít a to nejlepší na závěr, co nám chtěla ukázat, několikrát zdůraznila, ale nenašla to. Trapný nepřipravený projev špatnou angličtinou. To byl velmi nepovedený úvod. Následovaly ale další tři velmi povedené body programu. Tři studenti pro nás připravili divadelní představení o studentovi, který jel studovat do Tarragony. Pak nám naservírovali refreshment - místní šampáňo, víno, pa amb tomaquet a další místní chlebíčky. Na závěr pro nás jedna studentská skupina připravila workshop stavění hradů z lidí. Když si člověk odmyslel rozpačitý úvod, byl to výborný program.
Úřadování o dvojím diplomu (teda tom španělským) je zas tam, kde bylo. Místní koordinátor moc neví, která bije, a tak jednou jdou uznat i předměty z bakalářskýho, pak zas jen z magisterskýho.. jsem zvědavej, jestli ten španělskej diplom nakonec bude, nebo ne. Jestli ne, tak by to ale mohl říct rovnou a ne se fur tvářit, že jo. Ale českej diplom doufám za rok bude určitě.
Santa Tecla zatím znamená jen koncerty, tzn. obejít si pár náměstí, kde jsou různé koncerty. Doufám, že o víkendu uvidím nějaký correfoc, castellers a další vylomeniny!
Dnes jsme se vypravili za římskými ruinami do blízké vesničky Constantí. Dvacet minut cesty busem, přišli jsme k ruině pár minut před zavřením kvůli siestě. Chlápek, co tam tu ruinu hlídal, nás ale ještě pustil dovnitř, když jsme mu řekli, že jsme až z Česka, tak nás pustil se podívat dovnitř (pár střepů z římských váz a oprýskaný římský strop) a pak do nás nahustil mrtě informací o katalánský národní hrdosti, že je katalánština důležitá, že je katalásko bohatší a Madrid je okrádá o daně atd. Ale mluvil s námi v castellano..
Do Tarragony jsme šli pěšky, protože jsme tam narazili na ukazatel turistické značky. Sice tam asi moc lidí nechodí, ale cesta byla pouzitelna. Cestou jsme našli ořezané větve od fíkovniku s fiky, namy namy nam!!! A v řece tekla voda, po včerejším dešti (trochu kalná).
20. 9. 2009, 16:59, Martina
Dnes se v rámci Santa Tecla oslav stavěli v poledne věže z lidí. Celkem tři hodiny jsme stáli na náměstí a pozorovali, jak po sobě šplhají a stavějí se na sebe. Nejzábavnější pro všechny ovšem bylo, když se taková věž postavila a potom spadla. Dav se pak radoval mnohem víc, než když se všem podařilo věž postavit i následně rozebrat.
Libovali jsme si s Michalem, jaká máme dobrá místa, jak pěkně zblízka vidíme, můžeme fotit a točit, ale jen do doby, než ho přinutili dělat jedné takové věži podstavec… Trochu jsem se bála, ale fotila jsem, abychom měli vzpomínky. Naštěstí ho povolalo celkem šikovné družstvo a Michal tuto aktivitu přežil bez újmy na zdraví. Workshop na univerzitě hadr.
Jinak pořádně sportujeme. Včera jsme byli na fotbálku a dneska ráno jsme běželi Santa Tecla běh (6 km, pěkně vysilující v tom vedru). Dali nám ale sušenku, vodu, jablko a tričko, tak to bylo fajn… Ale až v cíli…
Teď se půjdeme dívat na cikánské tance a potom nám Argentinec uvaří večeři. Doufám, že to bude dobré…
20. 9. 2009, Michal
V sobotu jsme si šli zahrát fotbálek na pláž a taky se samozřejmě vykoupat. Pěkně se nám hrál fotbálek v jemném měkkém písku! V neděli jsme si zaběhli šestikilometrový běh Tarragonou. Na konci jsme byli odměněni nějakým pitím a sušenkou, ale ještě předtím, než to každý běžec dostal, stála u cíle jakási ženská s asi dvěma tucty lahví a skoro nikomu je nedávala a když si někdo chtěl lahev vzít, tak ho katalánsky sprdla. Jenže všichni ostatní jí rozuměli, takže je seřvala jenom jednou, že jim tu vodu nedá.
Mě musela seřvat třikrát, než jsem to pochopil. Dokonce se mi za to nějaký úplně cizí Katalánec omluvil. Po běhu jsme se šli podívat na Plaza de la Font, kde se konalo stavění hradů z lidí. Některé měly až devět pater. Jeden tým postavil jednou hrad z devíti lidí, ale pak spadl. Vedle sice čekaly sanitky, ale asi se nikomu z tohoto týmu nic nestalo, protože stejný tým stejně vysoký hrad postavil ještě jednou, a zase jim spadl. Přesto se tento tým nezalekl, a devítipatrový hrad postavil ještě potřetí, tentokrát ale už nespadli. Všechno jsme viděli hezky zblízka, libovali jsme si, jaké jsme si našli výborné místo na očumování hradů, ale jen do chvíle, než jeden chlápek ze zeleného týmu začal překecávat nejbližší diváky, aby šli pomoct.
A tak jsem šel pomoct dělat základy. Šlo o to mírně pokrčit kolena a tlačit na ty přede mnou, aby první patro bylo opravdu pevné. Byl jsem někde uprostřed (na zemi na prvním patře, ne na věži), a tak solidně tlačili i ti zezadu na mně, takže nebylo ani místo na to, abych zvedl hlavu a podíval se, jak se vlastně stavění daří. Vlastně jsem byl docela rád, že jsem vůbec mohl dýchat. Občas mi někdo přešel po ramenou a šplhal výš. Ani jsem neviděl, že se jim podařilo postavit devět pater, jen jsem tušil, že už asi lezou dolů a doufal jsem, že se to nezřítí.
Naštěstí se to fakt nezřítilo a pak na mě zezadu přestali tlačit a najednou jsem se za odměnu ocitl uprostřed katalánsky neuvěřitelně jásajícího kotle. Taky jsem si zajásal, ale spíš radostí, že to na mě nespadlo, stejně jsem těch devět pater neviděl. Po této zajímavé, kulturně obohacující a intenzivní, ale asi ne úplně bezpečné zkušenosti jsme šli raději hrady sledovat z trochu větší vzdálenosti. Pokud se někdo chystáte do Katalánska podívat na stavění hradů a nechcete dělat základy, radím vám totéž!!! Teď je 21.15 a čekáme na našeho spolubydlícího Argentince, až nám uvaří večeři, jak slíbil :-)
21. 9. 2009, 19:42, Martina
Včerejší večeře byla vynikající. Argentinec uvařil španělskou paellu a to jsme si pochutnali!
Protože nemáme školu, internship ani kurzy, vydali jsme se na výlet podél pobřeží směrem na východ. Ušli jsme asi deset kilometrů. Užili jsme si krásné pláže, útesy, fíky, viděli jsme opuštěný dům. Doporučuji tento výlet všem, co Tarragonu navštíví!
Vyrazili jsme kolem poledne z pláže v Tarragoně. Obešli jsme po kamenech opuštěné domy (kasárna?), kde se pasou kozy. Z kamenů je nádherný výhled na moře. Pokračovali jsme po plážích, po kamenech, po plážích… Asi po 2 hodinách jsme došli do borovicového lesíka, kde jsme si ve stínu dali obídek.
Při následném pochodu se opět střídaly útesy a pláže. Objevili jsme jeden opuštěný dům, takovou zříceninku, kde rostly fíky a něco, čemu Michal říká svatojánský chléb. Fíky ještě úplně neuzrály, ale pokoušeli jsme se je jíst. Svatojánský chleba jsme zkoušeli žvýkat. Chuť sladká, ale nebyli jsme si úplně jistí…
Až těsně před Tamaritem, jsme museli jít jednou dost nepříjemnou křovinatou cestou (křoví zde tvoří i kaktusy…) obejít místní kemp. Michal mi zakázal utrhnout víc než jeden kaktusový plod (moc nevíme, jak je jíst, ty, co máme, zatím skladujeme). Po několika desítkách metrů jsme se dostali dovnitř do kempu, doplnili zásoby vody a zjistili, že na dovolenou sem jezdí převážně Švýcaři.
Cestou k Tamaritu jsme objevili asi 600 metrů turistických značených tras. Tamarit je hrad, o kterém hovoří i Lonely Planet. Jedná se o uzavřený objekt s bazénem, který vypadá staře. Dá se vedle něj ale pěkně koupat, mezi útesy.
Za Tamaritem by se do moře měla vlévat Río Gaiá. Nedoteče ovšem přes pláž. Zajímalo nás, zda ta kachna tam žije ve sladké či slané vodě, proto jsme vodu ochutnali. Něco mezi. Podél řeky vede turistická značka a naučná stezka, která radí poslouchat ptáky, dotýkat se stromů a ochutnávat bobulky. Nenašli jsme ty správné bobulky, tak jsme ochutnali chlupaté jablko ze stromu. Fuj!
Po značené trase se dá dojít až do Altafully. Tam se nalézá hrad a nějaké římské památky, zas… Jako vždy a všude tady. Nejzábavnější z celého města je paní v turistických informacích, která umí říct „děkuji“ a zná becherovku.
Z Altafully jsme jeli načerno zpátky do Tarragony, protože se nikde nedal koupit lístek. V Carrefouru jsme pak objevili třetinkovou Plzeň za 1,3 Euro. Za tu cenu jsme si ji fakt nekoupili. Zkusili jsme Carrefour ležák a byla to – překvapivě – chyba.
Zážitek ze dne nám zkazila až dopravní nehoda, které jsme se stali svědky. Opravdu se rozhlížejte, ty reklamy na bezpečnou jízdu, které vám promítají v kině, nelžou.
21. 9. 2009, Michalův e-mail domů
Nazdárek,
dnes jsme si vyšli na výlet do městečka Altafulla. Cílem byl zavřený hrad s bazénem a ještě jeden zavřený hrad s kostelem, oba v městečku Altafulla. Ale cesta po útesech, mezi kaktusy a tunely v borovicích byla super a koupání taky. Včera na večeři jsme se zeptali přítelkyně našeho spolubydlícího Argentince, jak si zjišťuje autobusový spojení, třeba do delty Ebra. Neexistuje tady totiž IDOS, dopravu zajišťuje spousta autobusových společností, ale neexistují internetové stránky, kde by bylo všechno. Řekla nám, že by si zavolala do turistické kanceláře v deltě Ebra, že by se neptala v Tarragoně, protože tam nic neví. Ve vesničce Altafulla jsme na závěr navštívili turistické informace. Velmi milá paní nám dala spoustu map a letáků s tipy, co navštívit v městečku Altafulla i jinde v Katalánsku. Taky nám dala jízdní řád autobusů do Altafully a okolí. Na dotaz, jestli náhodou nemá i jízdní řád do delty Ebra nám řekla, ať si zavoláme do turistické kanceláře v deltě Ebra :DDD Na vlakové stanici Altafulla byla cedule s jízdními řády vlaků (některé vlaky v tomto městečku nestaví). Jakási katalánka se přesto radši zeptala ostatních čekajících, které vlaky tam nestaví. :DDD
Michal
22. 9. 2009, 20:49, Martina
Včera o půlnoci jsme se zúčastnili průvodu obřích postav, tzv. Baixada. Katalánci se už hodinu předem začnou tísnit u katedrály. Milují davy, kde se nemohou hnout, takže se jich do malých uliček okolo katedrály narve asi tak stokrát více než by bylo snesitelné množství. Zůstali jsme stát za policejní bariérou, a dobře jsme udělali, protože když se dav (průvod) začal pohybovat, měli někteří značné problémy.
Michal odložil naši lahev vína do okna místní restaurace (dovnitř, vedle jejich věcí), abychom mohli fotit, točit a bránit se davu. Jeho nápor byl tak velký, že v jednu chvíli policejní zátaras prorvali a vyhrnuli se do ulice, kde jsme stáli. Naštěstí jsme stihli uskočit.
Nejzábavnější na celé akci vůbec nebyly obrovské chodící a tančící postavy, ani hrozný rambajz, ale pozorování lidí, kteří stáli na balkónech a polévali průvod vodou. Nejvíce si to užíval důchodce, který neuzvedl celý kýbl, tak je poléval kelímky. Jeho zásahy byly nejpřesnější. Škoda, že nemáme balkony do těch správných ulic…
Dnes jsme vyrazili do školy, kde jsme nezastihli našeho koordinátora na dvojí diplom (přestože jsme byli domluveni – ale je to tu pravděpodobně normální…). Oběhali jsme ale lidi, kteří mají na starosti laboratoř oboru (rozdělení do laboratoří nejdříve v půlce října…) a závěrečný projekt. Až odpoledne nám přišel email, že Michalovi se první ročník magisterského studia uzná za 60 a mně za 57 kreditů. To je fér, protože já jsem udělala za první ročník pouze 6 kreditů navíc, kdyžto Michal 9.
Po vyřizování ve škole jsme si dali oběd a siestu, protože dopoledne bylo opravdu náročné. Když jsme se prospali, vydali jsme se hledat druhý aquadukt, který jsme zde zahlédli. Podařilo se nám k němu dostat. No, nejsme si úplně jistý, že se jedná opravdu o římský aquadukt, ale co jiného by to sakra bylo? Každopádně kolem něj leží hory odpadků a pod ním se nachází psí útulek. Také tam rostou fíky…
Asi od pěti opět pochodovali obří postavy a hlavy. Už je ale nikdo nepoléval. Uprostřed Tarragony teď také stojí stan, kde si člověk může dát výhodně tapas, tak jsme se tam navečeřeli.
23. 9. 2009, Michalovy chytré rady pro studenta, co sem má přijet...
...aneb nebojte se nám napsat :-)
Jako pojištění stačí EHIC, evropský průkaz zdravotního pojištění, to je ta kartička, kterou teď všichni ukazujem u doktora v Česku a platí to všude v Evropě, samozřejmě s tím, že si musím zaplatit spoluúčast v dané zemi. (Ve Španělsku se třeba platí za ošetření u zubaře.) Víc informací: http://www.cmu.cz/
Co se týče španělštiny, tak na chemické fakultě ji potřebovat nebudeš (ale když se chceš na něco zeptat na vrátnici, tak se hodí). Anglicky pak ještě umí ve Vodafonu, v hotelu Catalunya Express a v turistických informacích a v acommodation office na URV (jen moje osobní zkušenost!) Taky trochu v informacích na autobusáku, ale tak blbě, že bylo lepší se tam bavit mojí španělštinou (učil jsem se rok a půl, takže žádná sláva). Samozřejmě v obchodech se taky hodí, aspoň číslovky. Katalánština vlastně asi potřeba není, spíš je jen hezký zamachrovat občas a katalánsky pozdravit. Zatím se mi v obchodech a na ulici nikdy nestalo, že by na mě někdo schválně mluvil katalánsky. Často katalánsky pozdraví, ale hned slyší, že jsem cizinec a přejdou do castellano. Jediná výjimka je v tomhle katedra jazyků, kde míchají catalá a castellano a dokonce oficiální leták o všech katalánských kurzech je v katalánštině. (njn, jazykovědci..) Takže bez španělštiny to asi jde, ale není to ono..
Největší problém je bez znalosti španělštiny při hledání bydlení, je totiž potřeba zvednout telefon a volat. (Na to jsem neměl, naštěstí nám pomohl Erasmus club - 5. jsme přijeli a 7. byl první bod společného programu, hledání bydlení.) Koleje tu jsou, ale stojí cca 500 euro/měsíc a stelou ti postele a vaří snídaně a večeře. Podnájem je za cca 200 euro/měsíc. Nejlepší je kontaktovat Erasmus club, jsou ochotní a bez nich bychom třetí den nebydleli..
http://www.easypiso.com/index.aspx
http://tarragona.loquo.com/en_us
Tady je možný zkusit něco najít, ale většinou to chce volat..
Bus jede přímo z letiště na Placa Imperial Taraco, vlak jede (s jedním nebo dvěma přestupy, takže déle) na vlakové nádraží, které je trochu jinde, ale je u něj levný hotel Catalunya Express, kde se dá zůstat než najdeš bydlení.
25. 9. 2009, 23:40, Martina
Michal se snaží namontovat zavírátko na naše dveře, abychom měli zavírací dveře. Sprostě u toho nadává. Upadl mu šroubek, nemohl ho najít, ale nakonec o něj zakopl. Pak mu upadl další…
Pár dní jsme nic nenapsali. Snažili jsme se setkat s naším koordinátorem pro dvojí diplom (neúspěšně) atp. Také jsme se snažili předat naše dokumenty do speciálního international centra, které nemá žádné oficiální hodiny, a sídlí v prosklené místnosti bez jediného nápisu, že se jedná o toto centrum. Nelíbí se jim bohužel, že je náš diplom česky. Snažila jsem se paní vysvětlit, že od toho se vydává v celé Evropě dodatek k diplomu v angličtině, a že na našem diplomu nejsou napsány žádné dodatečné informace, a ona souhlasila. A s úsměvem mi řekla, že dodatek k diplomu budou respektovat až příští rok.
Nicméně jazykové oddělení na zdejší univerzitě prý dokáže udělat úředně ověřený překlad na počkání (věří paní v international centru)… No, jazykové oddělení sice vůbec netuší, že existuje čeština, ale… Prý nám zavolají, až budou vědět, co s tím… Jen ještě neřekli za kolik… Ach jo, od čeho je sakra ten dodatek k tomu diplomu??? Začínám se bát, co si vymyslí dál. Nicméně tento úkol se dá vyřešit výletem do Barcelony na velvyslanectví. Jen se bohužel kryjí velvyslanecké úřední hodiny s naším kurzem katalánštiny, na který chodíme. Opravdu zvláštní jazyk. Zní to, jako byste ze španělštiny vyndali samohlásky. Ale není to španělština. Je to katalánština, jazyk, který používá celých 7 miliónů lidí.
Michal po čtvrt hodině usilovné práce namontoval zavírátko. Nutno dodat, že to nebyl jeho jediný dnešní počin. Už udělal večeři a pak naložila hermelín. Zřejmě ho nabudilo místní vínečko…
Abych nezapomněla a měli jste mi všichni co závidět – dnes jsme se opět koupali v moři. A dnes byly vlny fakt skvělé. Měla jsem trochu problémy udržet plavky na těch místech, kde mají být, ale zvládla jsem to!
Zítra jedem k deltě řeky Ebro. Koupili jsme si velice kvalitní stan ve slevě v supermarketu, a vyšel nás levněji, než kdybychom tam přespávali v hotelu. Navíc ho na konci prodáme za stejnou cenu do obchodu s použitými věcmi ?. To je náš plán!
28. 9. 2009, 11:17, Martina
Zatímco Michal se intenzivně připravuje na kurz katalánštiny, já jsem napsala email našemu koordinátorovi. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že bych ráda ještě někde našla ty 3 kredity, co mi chybí, abych tu měla kompletní první ročník. Také jsem mu vysvětlila naše trápení s překladem a s tím, že se stále nemůžeme přihlásit do sítě na zdejší univerzitě, a že bychom se s ním chtěli sejít, ale bohužel ho nemůžeme zastihnout. Snad jsem nebyla příliš drzá.
Včera večer jsme po půlhodině stání v polích (myslela jsem si, že je to výsada pouze ČD) přijeli vlakem od delty řeky Ebro. Přestože na internetu se dá najít jediný vlakový spoj mezi Tarragonou a L’Amollou, jezdí denně asi dvacet vlaků. Abyste o nich zjistili informace, musíte si vyžádat papírový jízdní řád u okénka na nádraží, protože na netu se nedají najít.
V L’Ampolle je několik kempů, bližší informace v informacích, ti znají aktuální situaci. Ani zde nepochodíte s informacemi z internetu. Náš kemp se nalézal asi dva kilometry od vlakové zastávky. Pán na recepci nám vysvětlil, že dnes se rozhodně nevyspíme, protože v kempu bude diskotéka.
Přesto jsme zaplatili (víc než za kemp v Mnichově) a postavili náš stan. Zjistili jsme, že nechybí žádná součástka (překvapení), za to ale s tímhle stanem nemůžeme nikde ilegálně kempovat. Má svítivě oranžovou barvu.
Delta řeky Ebro je poměrně rozsáhlé území. Pěstuje se zde rýže a na podzim a na jaře si tu ptáci dělají zastávky, než táhnou na jih/sever. Přestože se jedná o turisticky relativně atraktivní oblast, neexistuje pořádná mapa, pouze nekvalitní fotografie ze satelitu, do které někdo velmi zhruba nakreslil naučné stezky.
V sobotu jsme prošli všechny tyto stezky. Viděli jsme, jak se pěstuje rýže, a snědli jsme spoustu fíků, potkali jsme nějaké to ptactvo a vyfotili si přečerpávací stanici vody. Michal šlápnul do smradlavé bažiny a hrozně mu smrděla noha. Také jsme se samozřejmě koupali v moři.
V neděli jsme si vypůjčili kola a rozhodli se, že dojedeme k majáku. Vzhledem nekvalitě mapy je třeba vědět, že se odbočuje za šestým mostkem. My to nevěděli a trochu bloudili mezi rýžovými poli. Problém je, že sebelepší orientační smysl nepomůže, protože i když máte dobrý směr a ocitnete se mezi rýžovými poli, vlevo rýže, vpravo rýže, vpředu rýže, musíte se vracet. Jít skrz pole se nedá, kdo nechápe proč, ať si zopakuje ze zeměpisu, jak se pěstuje rýže.
Kupodivu se nám vypůjčená kola nikde nerozpadla, přestože léta své největší slávy měla evidentně za sebou a pravidelná údržba se na nich neprovozovala. Aby mi kolo tolik nevrzalo, pokusil se ho Michal namazat opalovacím krémem, ale úplně to nevyšlo. Zato se mi kolo nespálilo.
Během oběda jsme chtěli pozorovat ptáky. Bohužel ptáci jsou mazaná a vyčůraná zvířata, která poznají, že nejste strom, i když sedíte tiše, ani nedutáte, a odmítali se přiblížit, takže jsme nepořídili žádné dokonalé záběry ptáků. Zato jsme spatřili raky, klepetaly na nás klepety a vůbec nebyli tak důvtipní jako ptáci, proto jsme je celý oběd pozorovali, fotili a natáčeli.
Kdo sem pojede na jaře, do Delty řeky Ebry by se měl rozhodně vypravit, protože v deltě řeky Ebry na jaře souloží ptáci (řekl Michal, trochu méně slušně) a mají malá roztomilá mláďátka (řekla Martina).
Cestou mezi rýží a rýží jsme narazili, jak jinak, na fíky. Vynikající, dobře dozrálé, chutné a šťavnaté. Také jsme zjistili, že raky tady asi loví, ale my je nelovili. Z celého raka se dá jíst pravděpodobně jen malá, ne dobře dostupná část, a to ještě po tepelné úpravě. Nejsme žádní vrazi raků!
Po vrácení kol jsme se vykoupali v rozbouřeném špinavém moři. V kempu jsme složili stan, já jsem Michalovi při pokusu o romantickou chvilku ukopla nehet a pak jsme mohli jet zpět do Tarragony. Jak jsem již zmínila, cesta se protáhla o neplánovanou zastávku v polích. Mrzelo nás, že jsme nezastavili v průmyslovém areálu – tím jsme už rychle projeli.
Večer na nás nečekala večeře. Tu jsem musela připravit já, a také umýt nádobí, za trest, že jsem Michalovi ukopla ten palec.
22:12, Martina
Protože jsme již v Tarragoně nějaký čas a zatím jsme viděli jen zevnitř jen jedny tarragonské ruiny, i když máme zakoupen lístek na pětici ruin, chtěli jsme navštívit zbytek. Protože ale, jak říká moje maminka, muzea jsou v pondělí zavřená, viděli jsme kulové.
Šli jsme se tedy projít na severovýchod od Tarragony a objevili jsme překvapivě dobře značenou turistickou stezku. K ní jistě musí existovat i mapa, ale tu jsme zatím nesehnali. Po stezce by se dalo jet krásně na kole, ale kolo bohužel nemáme s sebou :-(…
Objevili jsme na kopci kostelík s velice romantickým výhledem na těžbu. Dále jsme viděli spoustu kaktusů a planá granátová jablka (ochutnali jsme, jak jinak…). Michal všechny kaktusy cestou vyfotil. Na můj dotaz, co s těmi fotkami bude dělat, odvětil: „mazat“, přesto jsem ho nepřesvědčila, že je nemusí mít všechny vyfoceny.
Další Michalova vášeň jsou pichlavé žaludy. Netuším, co to má být za rostlinu, ale její plody jsou žaludy s malými ostny. Michal už zjistil, že tu rostou žaludy s malými, středními, velkými a skoro žádnými ostny, je žaludy přímo fascinován. Velikost ostnů zkouší na mé ruce, proto já na rozdíl od něj doufám, že všechny pichlavé žaludy brzy shnijí.
K večeři jsme dnes měli nakládaný hermelín (naložil Michal) a moc jsme si pochutnali, i když některé parametry přípravy nakládaného hermelínu jsme neodhadli dokonale (např. délku naložení). Také jsme připravili bramborový salát na zítra. Během jeho přípravy vzniklo několik malých sporů, neboť recepty na bramborový salát se pravděpodobně liší rod od rodu. Naštěstí jsme nemuseli použít násilí a postupně jsme dopěli ke kompromisu.
A ještě několik malých poznámek, které jsem sem chtěla napsat, ale zapomněla jsem na ně:
Pamatujete si, jak Michal při nočním průvodu odložil víno do okna restaurace? Číšník nám víno ukradl a rozlil hostům!
Další důležité info je, že s námi již několik dnů žije Argentincův nemluvný italský kamarád, zatímco Argentinec se do země propadl. Tak teď nevíme, kdo s námi bude bydlet dál.
29. 9. 2009, 20:49, Martina
Abych se vám svěřila, co bych si teď nejvíc přála: Aby tu byla paní Kohoutová od nás z děkanátu, která má v malíčku všechny předměty, a když je nějaký problém, neváhá a volá, profesor neprofesor, děkan neděkan, vysvětlí jim svérázně, že si mají okamžitě udělat pořádek ve svých předmětech a nejpozději ihned informovat nebohé studenty.
Tady žádná paní Kohoutová není. Je tu jen náš koordinátor pro dvojí diplom, který mi dnes poslal doporučení, který předmět si mám dát a k tomu drzou poznámku, že neví, kdy a kde se bude předmět konat. Tak jsem mu slušně (! – bylo to těžké) požádala, ať mi dá kontakt na někoho, kdo to ví.
Takže teď mám kontakt a informace v katalánštině. Katalánsky umím pozdravit a dny v týdnu.
Snědla jsem 100 g čokolády a jdu vypít 1 l vína.
Výsledek dvojího diplomu tedy zřejmě bude tlustá Martina závislá na alkoholu.
29. 9. 2009, Michal
Před nějakou dobou jsme si dali další výlet do školy, za Jimenezem. Minulý týden nám řekl, že tam bude v úterý ráno, ale nebyl tam během dvou hodin, které jsme na něj čekali. Mezitím jsme se naštěstí od erasmus koordinátora dozvěděli, kdy se může měnit learning agreement, vzal nás za člověkem zodpovědným za final design project a za člověkem zodpovědným za research lab, od kterých jsme se dozvěděli důležité info, takže to naštěstí nebyly čisté dvě hodiny čekání. V poledne jsme se vrátili domů a napsali mu mejl, kdy teda můžeme přijít a šli se podívat ke druhému akvaduktu v Tarragoně, který byl napůl v zahrádkách a vedle odpadků. Mezitím nám napsal Jimenez mejl, ve kterém byl dokument s uznanými předměty z prváku, a to jsme fakt nečekali, protože jsme byli fakt nasštvaný a chtěli mu říct, že na španělský diplom kašlem a že se hodláme soustředit na to, abychom měli uznáno studium v Česku. Takže jsme se mohli jít zapsat jako studenti magisterského studia tady v Tarragoně, bohužel jim nestačil Diploma Supplement v angličtině, který se začal vydávat proto, aby nebylo nutné vyžadovat překlad diplomu do angličtiny a řekli nám, že nám překlad udělají na language service ještě ten den. To samozřejmě neudělali, protože kupodivu ani na language service v Katalánsku nikdo neumí česky, takže nám aspoň seženou někoho na překlad někde jinde. Bude to asi tak za týden.
O víkendu jsme se jeli podívat do delty Ebra. Je tam spousta rýžových polí, kanálů, kanálků a rákosí. Občas tam je nějaká rezervace s vycházkovým okruhem, ale celá delta je tak rozsáhlá, že rozhodně není možné stihnout všechny rezervace obejít pěšky. Dají se stihnout tak jedna pěšky nebo dvě tři na kole. Autem by toho šlo vidět ve stejném čase víc, busy pro turisty tam bohužel skoro nejezdí. Dojeli jsme vlakem do městečka L’Ampolla, tam jsme zůstali jednu noc v kempu. V sobotu jsme pěšky obešli lagunu a rýžovými poli došli do Camarles, v neděli jsme si půjčili rozvrzaná kola a dojeli po písečném poloostrově k majáku. Velmi příjemné bylo, že jsme po cestě občas potkali fíkovník se zralými sladkými fíky. Bylo by tam toho k vidění ještě víc, ale na kole daleko, pěšky nedosažitelné, auto jsme neměli a busy tam za tímto účelem nejezdí. Vlastně jsme si ani nevěděli moc rady s tím, jak se dostat do delty Ebra. Na stránkách španělských drah jsem našel jen jedno spojení tam za týden (a žádné zpátky), jeli jsme tam tedy s tím, že jak se dostat zpátky se zeptáme v místních turistických informacích (v turistických informacích v Tarragoně to nevědí). Naštěstí už na vlakovém nádraží v Tarragoně nám dali tištěný jízdní řád (jezdí tam asi dvanáct vlaků denně a asi dvanáct zpátky) I když v tom tištěném řádu byl uveden minimálně jeden spoj navíc, naštěstí to nebyl ten náš, ale všimli jsme si toho náhodou při kupování lístku zpátky. Shrnuto jednou větou: viděli jsme spoustu rýže a rákosí, mezitím jsme si občas dali sladké fíky.
30. 9. 2009, Michal
Bon día (katalánsky dobrý den, koukejte si to zapamatovat!!!),
Už pár dnů jsem se vzdělával na týdenním survival kurzu katalánštiny. Katalánština je něco jako španělština bez samohlásek. Naštěstí už něco umím španělsky, protože jinak by ty hodiny byly peklo. Učitelka mluví pořád katalánsky, občas něco vysvětlí v castellano, anglicky promluví jen výjimečně. Naštěstí nejsem v kurzu se samými hispanohablantes, ale i třeba s poláky a němci, kteří mají jak v castellano, tak v catalá strašně vtipný přízvuk. Takže tempo kurzu je tím pádem přizpůsobeno nonhispanoablantes, kteří jsou dokonce ve většině. Ten kurz je děsná sranda na účet katalánců, každou hodinu i po hodině se řežeme smíchy! Například jsme probírali věty Jak se jmenuješ (Cóm et dius?) a Kolik je ti let? (Cuánts anys tens?) [ny se vyslovuje jako ň; anys=aňs, aby tam náhodou nebylo moc samohlásek!] Měli jsme se ptát Cuánts anys tens, a když jsme neznali jména spolužáků, tak jsme se měli zeptat předtím Cóm et dius? (btw Jmenuji se Tony se řekne Em dic Tony) Jeden spolužák se ptal Cóm et dius?, spolužačka odpověděla Em dic Beta, spolužák se dál ptal Emdicbeta, cuánts anys tens? A pak ji ještě jiný spolužák oslovil Emdicbeta :D Jindy jsme zase brali, jak se zeptat kde je co na univerzitě (On es?=Kde je?, servei=záchod, servei linguistics=katedra jazyků, která každého erasmus studenta na uvítanou vytočí tím, že má všechny psané informace v katalánštině). Učitelka: On es servei? Student: Que? Servei linguistics? Další srandu jsme si užili, když jsme vyplňovali formulář, aby nám mohli přidělit katalánského studenta na individuálních pár hodin konverzace, což je součástí survival kurzu katalánštiny. (Carrer=ulice, carrera=studium nebo kariéra) Do kolonky carrera napsal první student samozřejmě svoji adresu místo studia a všichni to po něm zopakovali, takže ten první papír musel učitelka vyhodit a my museli naše kontakty napsat znova. Btw myslím, že jsem to v nějakých formulářích, kterě jsem tady vyplnil dřív, taky vyplnil blbě. Martina měla v kurzu zase jinou srandu. Má (vlastně teď už možná nemá) v kurzu číňanku, která katalánštinu moc nezvládá, asi proto, že jednak neumí castellano, a možná má problémy i s latinkou, kdo ví... Dneska dostala hysterák, anglicky seřvala učitelku, že nemluví anglicky a že to proto nezvládá a po chvíli úplně odešla z hodiny. Takže se na katalánštině výborně bavíme a doufáme, že i další studium bude sranda!
Michal